Jednomyslnost není přežitek
Volání po dalším omezování případů, kdy se v unijních rozhodovacích procesech vyžaduje dosažení jednomyslnosti členských států, ve prospěch hlasování kvalifikovanou většinou, je stálicí v programu evropských federalistů. Toto téma je z jejich strany vznášeno v podstatě neustále, při nejrůznějších příležitostech.
V poslední době zažíváme vlnu výraznějšího tlaku na takové změny. Nejde jen o pražský projev německého kancléře Olafa Scholze z minulého týdne. Připomeňme také květnové závěry Konference o budoucnosti Evropy, na ně navazující návrhy Evropského parlamentu na revizi zakládacích smluv nebo několik dřívějších podnětů Komise k využití tzv. pasarel neboli překlenovacích ustanovení ve vybraných oblastech (k zahraniční politice, k daním obecně, daním v oblasti životního prostředí a energetiky, k sociální politice).
Rozhodování kvalifikovanou většinou expandovalo s každou z předchozích významných změn smluv – s Jednotným evropským aktem, s Maastrichtem, Amsterodamem, Nice, Lisabonem. Na základě Lisabonské smlouvy se stalo pravidlem, kdežto jednomyslnost je výjimkou. Ostrůvky jednomyslnosti zůstaly jen v nejcitlivějších oblastech, jako jsou třeba daně, antidiskriminační legislativa, zahraniční politika, obrana, sociální zabezpečení, rodinné právo s mezinárodním prvkem, vstup nových členů do Unie, přijímání víceletého finančního rámce nebo systém vlastních zdrojů Unie.
Jako výhoda většinového hlasování se uvádí snadnější a rychlejší přijímání rozhodnutí. Odvrácenou stránkou je, že nad dotčenými oblastmi ztrácejí jednotlivé členské státy kontrolu. Členský stát se zde vzdává svých svrchovaných práv a ze suveréna se stává menšinovým akcionářem. Může být přehlasován – a je pak vázán rozhodnutími, která byla přijata proti jeho vůli a která mohou být v rozporu s jeho životními zájmy.
Hledání rovnováhy mezi akceschopnou Unii, která by nebyla permanentně zablokovaná, s požadavkem na zachování svébytnosti členských států je jistě věcí netriviální. Na počátku by měla stát úvaha, pro které otázky je ztráta národního veta vůbec únosná, s ohledem na politickou citlivost dané problematiky, a jsou-li zde zřetelné výhody, kterými je tato ztráta vyvážena.
Domnívám se, že na základě tohoto testu lze použití většinového hlasování odůvodnit v rámci správy vnitřního trhu (pokud tento pojem budeme vykládat střízlivěji, než se nyní často děje) a pro otázky velmi úzce související, jako je společná obchodní politika ve vztahu ke třetím zemím nebo mezinárodní právo soukromé.
Naopak je nepřiměřené a velmi nebezpečné opustit národní veto v oblastech spojených se zásadními tématy vnitrostátní politiky a se státní svrchovaností. Bohužel právě k tomu v Unii už do značné míry došlo. Většinové hlasování bylo zavedeno v širokém spektru oblastí, včetně azylové a přistěhovalecké politiky, trestního práva, ochrany životního prostředí či některých aspektů sociální politiky.
Snadné přijímání rozhodnutí ve spojení s rozsáhlými a nejasně ohraničenými pravomocemi Unie, expanzivním zápalem institucí a nedostatečnými kontrolními mechanismy vytváří velmi nebezpečnou kombinaci a lze jej označit za jeden z klíčových faktorů dnešní centralizační havárie evropské integrace (jí se blíže věnuji mimo jiné v článcích EU jako společenství vyvlastněných vlastníků a Evropská integrace v zrcadle našich pohádek).
Evropská unie se aktuálně v žádném případě nenachází v situaci, kdy by jí další rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou mohlo prospět. Již dnes trpíme zřetelnou přemírou tohoto přístupu, nikoli nedostatkem. Pokud bychom podlehli tomuto tlaku federalistů, jen dále prohloubíme problémy.
Tak třeba konec jednomyslnosti ve společné zahraniční a bezpečnostní politice EU by znamenal také konec samostatné politiky členských států vůči třetím zemím; o zahraničněpolitických otázkách by propříště rozhodoval hlavní proud členských států v čele s Německem a Francií. Fatální důsledky by pak mělo odstranění národního veta v oblasti daní, které by vedlo k daňové harmonizaci, odstranění zdravé konkurence mezi členskými státy a ve výsledku k zúžení prostoru pro rozhodování o klíčových socio-ekonomických otázkách na národní úrovni. Nebo si snad přejeme umést cestu různým sociálně-inženýrským fiskálním opatřením, např. na poli ochrany životního prostředí, respektive boje proti změnám klimatu? Konečně nechtějme si představovat, jak by Unie využívala snazší rozhodovací postup v oblasti sociální politiky, respektive antidiskriminační legislativy.
Na Twitteru jsem poznamenal, že nápad vzdát se zbytků jednomyslnosti v rozhodovacích procesech EU je stejně rozumný jako chtít vymontovat z auta brzdy a těšit se, že teprve pak to bude jízda. Dodávám, že už dnes to pomyslné auto brzdí velmi bídně. Pracovat bychom měli spíše na jeho opravě, než na jeho totálním zhuntování. A měli bychom si pospíšit, protože jedeme z kopce a nabíráme rychlost.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (díl 90)
Evropští lídři se zamýšleli nad tím, jak udělat EU konkurenceschopnější. Zároveň ovšem chtějí nadále plně prosazovat Zelený úděl a Evropský pilíř sociálních práv, které vedou přesně opačným směrem.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (89)
Nová směrnice o energetické náročnosti budov definitivně přijata. Do finále se blíží i migrační pakt. Evropský parlament by chtěl zakotvit právo na interrupci do Listiny základních práv EU.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (88)
Jaderná energie přestává být v EU v nemilosti. Akt o kritických surovinách byl definitivně přijat. Soudní dvůr EU projde významnou reformou. Charles Michel říká, že pokud chceme mír, musíme se připravit na válku.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (87)
Unijní orgány se chtějí více zaměřit na klimatická rizika. Komise doporučila zahájení přístupových rozhovorů s Bosnou. Evropský parlament chystá žalobu na Komisi kvůli uvolnění části blokovaných peněz z fondů Maďarsku.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (86)
Brusel představil první strategii EU pro obranný průmysl. Ursula von der Leyenová získala nominaci EPP pro další funkční období. Komise zahájila průzkum mínění zemědělců o administrativních překážkách. Unie slavila MDŽ.
Tomáš Břicháček
Korespondenční volba v kontextu aktuálních ohrožení demokracie
Demokracie dnes čelí mnoha výzvám. Tu je z ní ukusováno, tu je umlčována, tu si ji někdo přivlastňuje, tu ji někdo chce vylepšovat. Zavedení korespondenční volby by představovalo dodatečný destabilizační prvek.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (85)
Počet žádostí o azyl v EU byl v roce 2023 nejvyšší od migrační krize. Podle von der Leyenové EU musí v příštích letech výrazně posílit kapacitu svého obranného průmyslu. Dlouhodobý rozpočet EU na období 2021–2027 byl revidován.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (84)
Von der Leyenová se bude znovu ucházet o post předsedkyně Komise. Rada rozhodla o spuštění vojenské námořní operace EU v Rudém moři. Nová směrnice má udělat ze spotřebitelů aktéry zelené transformace.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (83)
Komise doporučuje nastavit průběžný cíl snižování emisí k roku 2040 na 90 %. Evropský parlament už je znepokojen nad stavem právního státu i v Řecku. Chystá se další legislativní smršť.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (82)
EU schválila balík pomoci pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur. Spotřebitelé by měli více využívat opravu namísto výměny nebo koupě nového zboží. Komise si chce usmířit zemědělce.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (81)
Tvrdé emisní normy postihnou vedle automobilů a dodávek i těžká vozidla. Evropský parlament má obavy o stav právního státu na Slovensku, a ještě mnohem více ho trápí Maďarsko... a také evropské dějiny.
Tomáš Břicháček
Soumrak automobilu jako alegorie soumraku Západu
Uměle tlačený zánik klasického evropského automobilu je příznakem i alegorií civilizační krize Evropy a Západu.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (80)
EU zahájí přístupová jednání s Ukrajinou a Moldavskem. Rada a EP uzavřely diskusi o velkém množství legislativních návrhů. Komise hrozí svou holí „právního státu“ už i Slovensku.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (79)
Brusel chce harmonizovaná pravidla (už i) pro chov psů a koček. Všechny nové budovy mají být od roku 2030 bezemisní. Chystá se další tažení proti nenávisti. Prezidentka ECB se zamýšlela nad posílením globálního vládnutí.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (78)
EU přijíždí s velkými ambicemi na klimatickou konferenci v Dubaji. Podle von der Leyenové by mladá generace měla zvrátit brexit. Bývalý guvernér ECB Mario Draghi prohlásil, že EU se musí přeměnit ve stát.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (77)
Evropský parlament navrhuje radikální federalistickou reformu zakládacích smluv. Unijní představitelé slavili 10. výročí Majdanu. Komise chce zavést celounijní monitorování lesů. Školy mají podporovat společnou evropskou identitu.
Tomáš Břicháček
Zelená otrava a závod s časem
S Green Dealem jsme na tom tak, jako když někdo před chvílí snědl velkou dávku jedovatých hub, ty už jsou v jeho žaludku, ale jed ještě nezačal pořádně působit. Záchrana pacienta je možná, ale rozhodující je rychlá reakce.
Tomáš Břicháček
Týden v EU (76)
Herečka Blanchettová poradila Unii, aby se zaměřila více na ochranu migrantů, než na posilování hranic. Komise doporučila zahájit přístupová jednání s Ukrajinou, Bosnou a Moldavskem. Došlo k dohodě o nařízení o obnově přírody.
Tomáš Břicháček
Týden v EU (75)
Rada přijala nařízení o zelených dluhopisech. V Evropském parlamentu se rodí plán radikální federalistické reformy EU. Komise chce podpořit další rozvoj větrníků, které jsou prý chloubou evropské integrace.
Tomáš Břicháček
Nepoučitelní, nenapravitelní a stále více radikální
V Evropském parlamentu vzniká návrh dalekosáhlé federalizační reformy zakládacích smluv EU. Více pravomocí pro EU, političtější instituce, méně jednomyslnosti, více genderu, schvalování změny smluv referendem, apod.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 339
- Celková karma 14,60
- Průměrná čtenost 1237x