Před prvním kolem prezidentských voleb jsem napsal doporučení pro konzervativní voliče, koho poslat dále. Postoupili právě ti dva kandidáti, za které jsem se (opatrně) přimlouval. Pro druhé kolo žádnou radu nemám, protože výběr rozhodně není jednoznačný, a sám se budu rozhodovat až těsně před volbou. Jeden z kandidátů působí důstojnějším a kultivovanějším dojmem, druhý zase (alespoň navenek) prezentuje názory o něco blíže konzervativním hodnotám.
Každý by si teď měl v klidu vést podobné úvahy, potom jít k volbám a nakonec přijmout kandidáta, který bude většinou zvolen – ať to bude Pavel, nebo Babiš. Takto by demokracie měla fungovat.
Měli bychom si připomínat slova T. G. Masaryka zaznamenaná v Čapkových hovorech: „Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností.“
Je smutné, že praxe v naší, řeklo by se, (věkem) již zralé a vyspělé demokracii je těmto ideálům hodně vzdálena. Předvolební boj má ke klidné diskusi hodně daleko. Nejde jen o hysterické uřvance, sprosťáky, posílání nábojů, výhružky nebo pouliční kravály. Setkáváme se s tím, že předseda vlády je schopen prohlásit, že „půjde o souboj hodnot mezi demokracií, respektem k ústavě a prozápadní orientací proti populismu, lžím a příklonu k Rusku,“ a ministr vnitra řekne, že „kandidáti demokratického občanského spektra získali zhruba 60 procent hlasů.“ Někteří kandidáti a někteří voliči jsou tedy pro naši vládu nedemokraty?! Zaznívá volání, že „Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí". Člen regionálního vedení nejmenované vládní strany organizuje demonstraci s píšťalkami proti jednomu z kandidátů a na Facebooku píše: „Na rovinu, říkám, že jestli se po mně nějakej senilní dědek ožene, tak ho nějak přiměřeně položím na zem." O jednostrannosti médií ani netřeba mluvit, jakkoli u těch veřejnoprávních je takový přístup skandální.
Co k tomu dodat? Jedině nenechat se otrávit, zavřít tu a tam oči a zacpat si uši a nakonec se rozhodnout podle svého uvážení.
Ne, neradím vám, koho volit, radím ale koho neposlouchat: Ty, kdo si myslí, že mají patent na demokracii, pravdu, lásku, rozum a slušnost. Nejenže ten patent nevlastní, ale, jak můžeme vidět každý den a každou minutu, k demokracii, pravdě, lásce, rozumu a slušnosti mají ještě dál než k lidem, nad které se povyšují a nad kterými soustavně ohrnují nos.
