Konference o budoucnosti Evropy?

Sotva skončila tříletá diskuse o budoucnosti pobrexitové EU-27, která přinesla další prohloubení integrace, už se plánuje svolání konference o budoucnosti Evropy. Zdá se, že zastánci „stále užší unie“ si nikdy nedají pauzu.

Po britském referendu Evropská unie tři roky vězela v těžkopádné diskusi o reformách právního a institucionálního rámce, která se završila v červnu 2019. Její výsledky jsem shrnul v letním Newsletteru IVK; Unie zůstala pevně ve vyjetých kolejích na svém centralistickém a levicovém kursu, který byl zvýrazněn některými novými výdobytky, jako jsou předně Evropský pilíř sociálních práv a stálá strukturovaná spolupráce v oblasti obrany (PESCO).

Pro zastánce „stále užší unie“ byl dosažený posun příliš málo ambiciózní. A tak se zrodila myšlenka svolání konference o budoucnosti Evropy. 

Když Ursula von der Leyenová vyjednávala podporu pro své zvolení mezi frakcemi Evropského parlamentu, přislíbila iniciovat takovou akci. Ve svém kandidátském projevu 16. července 2019 pak prohlásila: „[Ch]ci, aby evropští občané hráli vedoucí a aktivní roli při budování budoucnosti naší Unie. Chci, aby se mohli vyjádřit na konferenci o budoucnosti Evropy, která bude zahájena v roce 2020 a potrvá dva roky.“ V materiálu o svém politickém programu doplnila: „Na konferenci by se jako rovnocenní partneři měli sejít občané, včetně hojného zastoupení mladých lidí, občanská společnost a evropské orgány. Konferenci bude třeba dobře připravit a jasně vymezit její záběr a cíle, na nichž se dohodnou Parlament, Rada a Komise. Jsem připravena přijmout opatření v návaznosti na to, co se dohodne, a to případně i prostřednictvím legislativních opatření. Nebráním se ani změně Smlouvy. Pokud by měl být jako předseda konference navržen poslanec Evropského parlamentu, rozhodně bych takovou myšlenku podpořila.“

Přípravy na straně nově ustavené Komise a Evropského parlamentu jsou již v plném proudu. Německo a Francie předložily společný pracovní dokument. Co je zásadní, 12. prosince pak myšlenku podpořila Evropská rada, v jejíchž závěrech stojí:

14. Evropská rada se zabývala myšlenkou konference o budoucnosti Evropy, jež by započala v roce 2020 a byla završena v roce 2022. Žádá chorvatské předsednictví Rady, aby pracovalo na vymezení postoje Rady ohledně obsahu, rozsahu, složení a fungování takové konference a aby na tomto základě navázalo kontakty i s Evropským parlamentem a Komisí. 15. Evropská rada připomíná, že prioritou by mělo být provedení strategické agendy schválené v červnu a dosažení konkrétních výsledků ve prospěch našich občanů. Konference by měla přispět k rozvoji našich politik ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, abychom mohli lépe řešit současné i budoucí výzvy. 16. Konference by měla navázat na dialogy s občany úspěšně pořádané v uplynulých dvou letech a v průběhu celého procesu by se mělo počítat s širokými konzultacemi občanů. Rada, Evropský parlament a Komise do ní musejí být zapojeny při plném respektování interinstitucionální rovnováhy a jejich jednotlivých úloh, jak jsou vymezeny ve Smlouvách. Evropská rada vyzdvihuje potřebu inkluzivního procesu, do nějž se rovným dílem zapojí všechny členské státy. Odpovědnost by měla být sdílena unijními orgány a členskými státy, včetně jejich parlamentů.

Od plánované konference bychom si nic dobrého slibovat neměli. Uvědomme si, kdo jsou její iniciátoři, a jaké představy o reformách Unie mají. K žádné obnovené příležitosti pro ty, kteří v uplynulých třech letech neúspěšně prosazovali přehodnocení nynějšího modelu integrace, se rozhodně neschyluje. Bude to akce těch, kteří tento model chtějí naopak posunout mnohem dále a centralizační výdobytky z cesty do Sibiu považují za nedostatečné. Můžeme předpokládat, že ožijí témata, jako jsou model „spitzenkanditátů“ pro výběr předsedy Komise, nadnárodní kandidátní listiny ve volbách do Evropského parlamentu, snahy o rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou na úkor jednomyslnosti využitím tzv. pasarel a že bude dán prostor pro úvahy o tom, jak dále prohlubovat integraci v jednotlivých oblastech.  

Přestože nemá jít o mezivládní konferenci či konvent (podle čl. 48 Smlouvy o Evropské unii), které by měly připravit změnu zakládacích smluv, ale spíše o jakousi volnější diskusní platformu, celý tento podnik bychom rozhodně neměli přehlížet. Půjde v něm o pokračování rozprav o citlivých tématech, které se vedly v uplynulých let na cestě do Sibiu, a z nichž mnozí odešli neuspokojeni.

Každopádně jde o další prvotřídní ukázku toho, že evropští centralisté ve svém snažení neznají oddech. Když jednoho dne dosáhnou průlomu ve směru „více unie“ na tom či onom úseku, druhého dne nebudou slavit, ale budou lačnět po dalších průlomech. S jídlem roste chuť.