Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Z obhajoby svobody, kterou jsem poznal v devadesátých letech, neslevím

7. 07. 2019 8:00:00
Psaní článků ani členství ve spolcích nesmí být projevem odvahy. Jsou to jedny ze základních občanských práv, které máme. Zůstanu svůj. Aneb o boji proti dezinformacím a svobodě slova.

Poslední dobou se mi opakovaně stává, že někdo v souvislosti s mými články mluví o odvaze, plutí proti proudu nebo mi tlumeným hlasem říká, že mi drží palce, abych vydržel apod. Měl bych to snad brát jako pochvalu, ale ve skutečnosti mě to především mrzí.

Publicistiku v naší době jsem nikdy nebral jako příležitost pro předvádění statečnosti. Věnuji se jí proto, že mě naplňuje a dává mi prostor informovat čtenáře o záležitostech z mého oboru, které považuji za zajímavé pro širší veřejnost, nebo pro vyjádření se k aktuálním otázkám.

Publicistika je součástí svobody slova a veřejné diskuse v demokratické společnosti. Je to pole pro soutěž argumentů, pro přesvědčování druhých o vlastním pohledu na věc, využití práva projevit svůj názor. Autor jde se svou kůží na trh a je jen na něm, jak kvalitní produkt čtenářům předloží a jakým způsobem se u nich zapíše. To jediné, čeho by se však měl přitom obávat je, že u čtenářů propadne, nebo že jej překoná jiný diskutér.

Vyrůstal jsem v devadesátých letech, která byla zlatou érou svobody. Tehdy se nikdo nezdráhal říkat a psát, co si myslí. Lidé se neohlíželi, jestli je nikdo náhodou neposlouchá, a netlumili hlas, když chtěli sdělit svůj názor. Nebáli se stýkat s tím či oním pro jeho politické postoje. Neřešilo se, co je korektní a co nekorektní. Cenzura a zákazy se tehdy nenosily.

Svoboda je návyková. Ti z nás, kdo jsme silně prožívali onu krásnou dobu a nedáme na ni dopustit, nechceme zapomenout na tehdejší atmosféru a nechceme se smířit s tím, že by mělo být všechno zase jinak.

Jako jedno z ohrožení svobody slova jsem už před časem označil tzv. boj proti dezinformacím. Uvedl jsem, že jej vnímám jako nástroj sloužící k umlčení nepohodlných názorů, k vytěsnění ideových protivníků z veřejné diskuse, k jejich převýchově a zastrašení. Nenapadlo mě přitom, že bych se měl s těmito snahami setkat i osobně v rámci svojí tvorby. Doposud jsem totiž měl dojem, že i moji ideoví odpůrci, kteří se dívají na současný model evropské integrace příznivě, mě jako zástupce opačného názoru vesměs respektují, a uznávají, že co do faktografie odvádím poctivou práci.

A přece, užívám si takhle dovolenou na chatě v Kníně a najednou telefonát. Jeden novinář na mě vybafnul, že prý jsem v dozorčí radě obecně prospěšné společnosti Český portál, která údajně provozuje dezinformační weby a že tam vycházejí moje články a jestli mě to neovlivňuje v mojí práci na úřadě a proč tam jsem a jak se to stalo atd. atd. Nějak už mi tam jenom chyběla otázka z Šakalích let „Co tím sledujete?“.

Přiznám se, že mě to trochu překvapilo. Čekal bych spíše dotazy na obsah mých článků, než že ze mě někdo bude dělat dezinformátora z titulu členství v nějakém orgánu nebo kvůli tomu, na kterých webech jsou moje články, které píši primárně pro svůj blog (!), přejímány.

Každopádně výsledkem našeho hovoru byl článek na Deníku N. K němu se nijak vyjadřovat nebudu, protože to nemám zapotřebí. Myslím, že čtenáři si udělají svůj úsudek sami. Pouze bych poznamenal, že hlavní vypovídací hodnota textu se netýká ani tak mojí osoby, jako spíše jeho autorů.

Jsem členem několika spolků a řady dalších v minulosti. Mimo jiné jsem předsedou Klubu esperantistů v Praze. Na pasivní funkci v dozorčí radě Českého portálu, kterou vykonávám už asi od roku 2011 (a zapsána v rejstříku je od roku 2015), jsem až dosud příliš často nepomyslel.

Jak jsem se k ní vlastně dostal? V prosinci 2005 jsem vyhrál 1. cenu v soutěži Přemýšlejme o Evropě, kterou organizovala Nadace rozvoje občanské společnosti. Když jsem vítězný text na téma demokratický deficit EU chtěl publikovat, narazil jsem na začátku roku 2006 na dvě média a kolektivy kolem nich – euPortál vydávaný Českým portálem a Revue Politika vydávanou Centrem pro studium demokracie a kultury (CDK). Spolupracovat jsem začal s oběma. Nejdříve jsem psal spíše jednodušší texty pro euPortál, postupně jsem se orientoval na propracovanější polemické články, psané primárně pro Revue Politika. Pokud jde ovšem o osobní stránku, zapojil jsem se mnohem více do okruhu lidí kolem Českého portálu. Byla to parta pravicově smýšlejících studentů různých vysokých škol, se kterými jsme si padli do noty. Mám s nimi spojeno mnoho krásných zážitků, které tvoří nedílnou součást mých studentských let. Po škole jsme se rozletěli do různých míst republiky a do různých profesí, přátelství však zůstalo. Proto i Český portál.

Vůči webům Českého portálu přiznávám určitou distanci z důvodu stylu i obsahu. Jak jsem sdělil i uvedenému novináři do telefonu, s dobrou čtvrtinou článků nemusím souhlasit vůbec, u čtvrtiny mohu souhlasit s obsahem, ale ne s formou. Také přiznávám, že celkově poněkud bulvární styl, který zde převažuje, není moje parketa. To však není důvod pro to, abych je nerespektoval jako užitečné diskusní platformy, kde se objevují mnohé podnětné texty, a abych nad nimi nafoukaně ohrnoval nos. Někdy je lepší selský rozum ze čtvrté cenové, než všechna nažehlená moudrost v nóbl kavárně. Chtějí-li redaktoři sdílet některé články z mého blogu, nevidím důvod, proč bych jim v tom měl bránit. Mimochodem nepíšu je výlučně pro čtenáře těchto webů, ale pro všechny, kdo o ně mají zájem, ať už na ně natrefí kdekoli.

Psaní článků ani členství ve spolcích nesmí být projevem odvahy. Jsou to jedny ze základních občanských práv, které máme. Nebojme se je využívat a nedovolme nikomu, aby nám je vzal. V této věci není prostor pro kompromis. Jinak bychom se po třiceti letech ocitli zase zpátky, kde jsme byli.

Karel Hašler v písni Svoboda je svoboda zpíval: „Otrok, jenž se osvobodil, pamětliv má být svých pout. Že by mu je, ač je shodil, zas moh někdo navlíknout.

Za sebe mohu slíbit, že z pojetí svobody, kterému jsem se naučil v devadesátých letech, neslevím. Zůstanu svůj.

Autor: Tomáš Břicháček | neděle 7.7.2019 8:00 | karma článku: 44.12 | přečteno: 6707x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Pomník zhanobit můžou, památka přetrvá

Vandalský akt na Praze 6 nelze jen tak přejít. I v době nouzového stavu můžeme najít vhodné formy protestu. Odpovězme na tento nízký čin v týdnech před 75. výročím osvobození aktivní připomínkou maršála Koněva.

4.4.2020 v 9:09 | Karma článku: 32.90 | Přečteno: 811 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Jak překonat pandemii

Buďme každý na svém místě, chovejme se odpovědně a ohleduplně, nereptejme, pomáhejme si, povzbuzujme se, snažme se spojovat, a ne rozdělovat, vytěžme z celé situace co nejvíce pozitivního.

2.4.2020 v 13:15 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 364 | Diskuse

Tomáš Břicháček

O stálosti a pomíjivosti v době koronaviru

K anketní otázce IVK „Moderní svět ve světle koronaviru. Je tolik jiný než dřív?“ Bylo vše staré překonáno a je dnešní společnost unikátní?

26.3.2020 v 14:18 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 240 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Koronavirus jako chřipka, neomarxismus jako mor

Koronavirus je jako chřipka a než se nadějeme, odezní sám od sebe. Nezapomínejme kvůli němu na mnohem nebezpečnější neduhy naší doby, na které kapky do nosu nezabírají. Případ Petra Kukala nám je naléhavě připomíná.

25.3.2020 v 15:39 | Karma článku: 33.02 | Přečteno: 1037 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

Zklamání. Šok!

K Jánu Čarnogurskému jsem vždy choval sympatie. Ne ve všem jsem s ním souhlasil; ty sympatie se týkaly člověka. Disidenta. Muže odvahy. Dnes musím říci: patří k těm, kdo mě usvědčili z mých omylů v politice.

4.4.2020 v 23:38 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 166 | Diskuse

Petr Burian

Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo

V tom případě jsou dnes nejvysmátější živnostníci a my ostatní je budeme následovat. Na vratech našeho supermarketu visel příkaz, že vstup je možný pouze v roušce. Mezi ostatními normálně oblečenými jsem se tam cítil jako hňup.

4.4.2020 v 20:51 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 439 | Diskuse

Otto Černý

Franta Sauer z Prahy 6

Obrazoborci jsou zvláštním typem lidí, kterým se daří nejvíce v situacích, kdy je nic neohrožuje. Takové parádní hrdinství, co nestojí víc než nějakou tu motyku nebo provaz, případně jeřáb.

4.4.2020 v 18:17 | Karma článku: 37.51 | Přečteno: 994 | Diskuse

Miroslav Nigrin

Pár postřehů

Snad začnu tím, který, jak se domnívám mrzí mnoho lidí. EU a její, v podstatě nečinnost. Na několika případech z minulosti až po současnost se ukazuje, že toto uskupení je nefunkční. Zejména jeho řídící Bruselské orgány.

4.4.2020 v 12:40 | Karma článku: 32.00 | Přečteno: 622 | Diskuse

Jan Bartoň

Alexandr Tomský žádá poslance o stop nouzovému stavu

Komentátor Alexandr Tomský píše otevřený dopis poslancům českého parlamentu a žádá je, aby zamítli prodloužení stavu nouze. Odvolává se na situaci ve Švédsku a ekonomické ztráty.

4.4.2020 v 11:28 | Karma článku: 42.20 | Přečteno: 3923 | Diskuse
Počet článků 188 Celková karma 25.56 Průměrná čtenost 1678

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se dění na úrovni EU, obecným otázkám evropské integrace a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Schillerová: Podpora OSVČ bude plošná, podmínka poklesu příjmů zmizí

Ministryně financí Alena Schillerová chystá po tlaku ze strany živnostníků výrazné zmírnění podmínek pro přiznání...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....

Před pár dny měli skvěle fungující gastropodnik, dnes bojují o přežití

Před čtyřmi lety Petra Pavičová opustila pozici manažerky v korporátu a s manželem založila FoodIN catering. Z nuly...

Ornella Koktová je podruhé maminkou. Dítě dostalo severské jméno

Ornella Koktová (27) je dvojnásobnou maminkou. Po synovi Quentinovi (7) přivítali šťastní rodiče 1. dubna na svět...