Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Deset let s Lisabonskou smlouvou

1. 03. 2019 18:30:00
Lisabonské zemětřesení roku 1755 tvrdě udeřilo na portugalskou metropoli a jih země. Lisabonská smlouva před deseti lety zasáhla celou EU. I ona přinesla zmar a dalekosáhlé škody, které přetrvávají a dále se rozrůstají.

Před deseti lety vrcholil dramatický příběh prosazování institucionálních reforem Evropské unie, který se táhl už od přelomu tisíciletí. Původní projekt Ústavy pro Evropu, později přetavený v Lisabonskou smlouvu, narazil na své cestě na řadu překážek. Na podzim 2009 však přece triumfoval.

Anabáze euroústavy

Když byl v prosinci 2000 s námahou dojednán text Smlouvy z Nice, která měla připravit Unii na plánované velké rozšíření směrem na Východ, mnozí aktéři (Evropská komise, Evropský parlament i některé členské státy) byli s výsledkem nespokojeni. Dohodu, která podle nich nebyla dostatečně ambiciózní, považovali toliko za prozatímní. Ke smlouvě proto bylo připojeno prohlášení o zahájení „hlubší a širší debaty o budoucnosti Evropské unie“, které předpokládalo svolání další mezivládní konference k dotažení změn.

V návaznosti na to vedoucí představitelé členských států přijali v prosinci 2001 Laekenskou deklaraci. Hovořili zde o potřebě učinit Unii demokratičtější, transparentnější a efektivnější, zajistit lepší vymezení a utřídění unijních pravomocí a zjednodušit zakládací smlouvy. Připustili, že tyto reformy by mohly nakonec vyústit v přijetí „ústavního textu“. Co je zásadní, svolali Konvent o budoucnosti Evropy, který měl připravit podklady pro plánovanou mezivládní konferenci.

Z práce Konventu a mezivládní konference vzešla Smlouva o Ústavě pro Evropu, která byla podepsána koncem října 2004, tedy nedlouho po našem vstupu do EU. Euroústava – svojí stavbou vskutku částečně připomínající vnitrostátní ústavy, avšak stále mezinárodní smlouva – měla nahradit předchozí mnohokrát novelizované zakládací smlouvy. Předpokládala dalekosáhlé změny v konstrukci integračního celku, které v souhrnu směřovaly k výraznému posílení bruselského centra na úkor členských států.

Euroústava byla na jaře 2005 odmítnuta občany Francie a Nizozemska v referendech a mohlo se zdát, že ztroskotala. Evropské politické elity v čele s německou kancléřkou Merkelovou se však s takovým výsledkem rozhodně nemínily smířit. A tak byla v červnu 2007 na summitu v Bruselu odsouhlasena příprava tzv. „reformní smlouvy“. Myšlenka byla taková, že všechny podstatné změny, které měla přinést euroústava, se včlení do stávajících zakládacích smluv, aby bylo možné vydávat je toliko za další z mnoha revizí a aby bylo možné vyhnout se referendům. Tak vznikla Lisabonská smlouva, podepsaná v prosinci 2007, která je s nepatrnými odchylkami pořád stejná euroústava, jen v novém balení.

Referendum už vskutku žádný stát neuspořádal až na Irsko, které se mu podle své ústavy nemohlo vyhnout. A v této jediné zemi, kde měli občané příležitost hlasovat, zaznělo v červnu 2008 opět „Ne!“. Irové si tak museli v říjnu 2009 udělat reparát, který už dopadl, jak se od nich očekávalo. Anabáze euroústavy, respektive Lisabonské smlouvy pak skončila vynucenou ratifikací prezidentem České republiky v listopadu 2009. 1. prosince téhož roku smlouva vstoupila v platnost.

Více moci do Bruselu, Štrasburku a Lucemburku

Jako nejvýznamnější a veskrze negativní změny, které Lisabonská smlouva přinesla, lze označit tyto:

  • další rozšíření a prohloubení pravomocí EU; třebaže byly – zejména po Maastrichtu a Amsterodamské smlouvě – už tak nesmírné a navíc neostře ohraničené;

  • výrazné rozšíření případů, kde se v Radě uplatní hlasování kvalifikovanou většinou, a nikoli jednomyslnost; většinové hlasování se stalo pravidlem, zatímco jednomyslnost výjimkou;

  • pokrok v budování různých orgánů a funkcí, které běžně spojujeme se státy, a nikoli mezinárodními organizacemi;

  • povýšení Listiny základních práv EU – do té doby nezávazné deklarace – na úroveň zakládacích smluv; jde o výkladní skříň výdobytků staré i nové levice, která otevírá další prostor k aktivismu Soudního dvora EU;

  • zavedení širokého spektra možností pro změnu právního a institucionálního rámce bez potřeby formální revize zakládacích smluv, a tedy bez vnitrostátních ratifikací včetně případných referend; jde o různé pasarely a další záludné klauzule.

Z mnoha dalších reforem můžeme připomenout nové rozčlenění pravomocí, mechanismus kontroly dodržování principu subsidiarity v rukou vnitrostátních parlamentů, institut evropské občanské iniciativy, úpravu vystoupení členského státu z Unie či požadavek veřejného projednávání legislativních návrhů v Radě. Některé z těchto dílčích změn by bylo možné označit za užitečné, jiné za přinejmenším neškodné. Problém je v tom, že byly zastíněny a zcela převáženy mnohem závažnějšími negativními prvky.

Olej do ohně

Nejpozději od Maastrichtské smlouvy to šlo s evropskou integrací z kopce. Centralizace nabírala na obrátkách, unijní regulace se rozpínala do všech stran, unijní instituce se dravě hnaly za další mocí a dívaly se na členské státy stále více svrchu.

Už před „Lisabonem“ vypadala situace bledě. Rozsáhlé a nejasně ohraničené pravomoci, převažující hlasování kvalifikovanou většinou v jejich rámci, expanzivní zápal institucí a nedostatečné kontrolní mechanismy – to vše předurčovalo unijní konstrukci k centralizaci. Toto nasměrování mohutně umocňovaly dva stěžejní, velikášské projekty integračního procesu: společná měna euro a schengenský prostor, dva katalyzátory činnosti bruselského ústředí, které ženou zúčastněné státy směrem k hlubšímu sjednocování v řadě klíčových oblastí.

Toto vše zde tedy bylo už předtím. Proto by nebylo správné považovat Lisabonskou smlouvu za revoluci ve vývoji integrace. Centralizační požár nezapálila. Přišla již k divoce běsnícím plamenům.

Jestli něčím byla, pak koňskou dávkou oleje, který byl přilit do tohoto ohně a dále mohutně povzbudil jeho síly. Nové pravomoci, více většinového hlasování, nové orgány, nová lidskoprávní charta, plný pytel prohnaných klauzulí umožňujících pokoutní předávání další moci do Bruselu. Chyby minulosti byly dále prohloubeny. Vehikl integrace jedoucí doposud z kopce na poloviční rychlost, se rozjel naplno.

V letech následujících po „Lisabonu“ vypluly náhle na povrch důsledky, které bezhlavá centralizace přináší. Nejprve přišla dluhová krize, poté krize migrační. Dvě vlajkové lodi Unie, euro a Schengen, tehdy tvrdě narazily na realitu a odhalily svou odvrácenou tvář. Tyto velké havárie ukázaly, že předimenzovaná integrace začala vytvářet stále více stěží řešitelných problémů, které zastiňují původní výhody spolupráce a propojování evropských zemí. Unie zabředla do marasmu vzájemné závislosti, sdílení problémů, kolektivní neodpovědnosti, těžkopádného, neakceschopného rozhodování na centrální úrovni a přerozdělování následků.

Ne, že by Lisabon byl příčinou těchto krizí. Ty vznikly už v důsledku starších chybných rozhodnutí maastrichtské generace západoevropských vůdců. Lisabonské reformy se ovšem negativně projevily ve stádiu hledání řešení nastalých problémů, tj. v reakci Bruselu. Umožnily ordinovat obvyklý recept „více Unie“ snáze, než kdy dříve. Nejvíce neblahým konkrétním projevem pak byly kvóty na přerozdělování migrantů, k nimž „Lisabon“ umetl cestu.

Autor: Tomáš Břicháček | pátek 1.3.2019 18:30 | karma článku: 33.47 | přečteno: 1139x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Pomník zhanobit můžou, památka přetrvá

Vandalský akt na Praze 6 nelze jen tak přejít. I v době nouzového stavu můžeme najít vhodné formy protestu. Odpovězme na tento nízký čin v týdnech před 75. výročím osvobození aktivní připomínkou maršála Koněva.

4.4.2020 v 9:09 | Karma článku: 32.97 | Přečteno: 822 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Jak překonat pandemii

Buďme každý na svém místě, chovejme se odpovědně a ohleduplně, nereptejme, pomáhejme si, povzbuzujme se, snažme se spojovat, a ne rozdělovat, vytěžme z celé situace co nejvíce pozitivního.

2.4.2020 v 13:15 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 364 | Diskuse

Tomáš Břicháček

O stálosti a pomíjivosti v době koronaviru

K anketní otázce IVK „Moderní svět ve světle koronaviru. Je tolik jiný než dřív?“ Bylo vše staré překonáno a je dnešní společnost unikátní?

26.3.2020 v 14:18 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 240 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Koronavirus jako chřipka, neomarxismus jako mor

Koronavirus je jako chřipka a než se nadějeme, odezní sám od sebe. Nezapomínejme kvůli němu na mnohem nebezpečnější neduhy naší doby, na které kapky do nosu nezabírají. Případ Petra Kukala nám je naléhavě připomíná.

25.3.2020 v 15:39 | Karma článku: 33.02 | Přečteno: 1037 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

Zklamání. Šok!

K Jánu Čarnogurskému jsem vždy choval sympatie. Ne ve všem jsem s ním souhlasil; ty sympatie se týkaly člověka. Disidenta. Muže odvahy. Dnes musím říci: patří k těm, kdo mě usvědčili z mých omylů v politice.

4.4.2020 v 23:38 | Karma článku: 7.24 | Přečteno: 265 | Diskuse

Petr Burian

Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo

V tom případě jsou dnes nejvysmátější živnostníci a my ostatní je budeme následovat. Na vratech našeho supermarketu visel příkaz, že vstup je možný pouze v roušce. Mezi ostatními normálně oblečenými jsem se tam cítil jako hňup.

4.4.2020 v 20:51 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 463 | Diskuse

Otto Černý

Franta Sauer z Prahy 6

Obrazoborci jsou zvláštním typem lidí, kterým se daří nejvíce v situacích, kdy je nic neohrožuje. Takové parádní hrdinství, co nestojí víc než nějakou tu motyku nebo provaz, případně jeřáb.

4.4.2020 v 18:17 | Karma článku: 37.68 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Miroslav Nigrin

Pár postřehů

Snad začnu tím, který, jak se domnívám mrzí mnoho lidí. EU a její, v podstatě nečinnost. Na několika případech z minulosti až po současnost se ukazuje, že toto uskupení je nefunkční. Zejména jeho řídící Bruselské orgány.

4.4.2020 v 12:40 | Karma článku: 32.07 | Přečteno: 625 | Diskuse

Jan Bartoň

Alexandr Tomský žádá poslance o stop nouzovému stavu

Komentátor Alexandr Tomský píše otevřený dopis poslancům českého parlamentu a žádá je, aby zamítli prodloužení stavu nouze. Odvolává se na situaci ve Švédsku a ekonomické ztráty.

4.4.2020 v 11:28 | Karma článku: 42.33 | Přečteno: 4060 | Diskuse
Počet článků 188 Celková karma 25.57 Průměrná čtenost 1678

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se dění na úrovni EU, obecným otázkám evropské integrace a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Schillerová: Podpora OSVČ bude plošná, podmínka poklesu příjmů zmizí

Ministryně financí Alena Schillerová chystá po tlaku ze strany živnostníků výrazné zmírnění podmínek pro přiznání...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....

Před pár dny měli skvěle fungující gastropodnik, dnes bojují o přežití

Před čtyřmi lety Petra Pavičová opustila pozici manažerky v korporátu a s manželem založila FoodIN catering. Z nuly...

Ornella Koktová je podruhé maminkou. Dítě dostalo severské jméno

Ornella Koktová (27) je dvojnásobnou maminkou. Po synovi Quentinovi (7) přivítali šťastní rodiče 1. dubna na svět...