Sobota 25. ledna 2020, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 25. ledna 2020 Miloš

ODS k Bruselu čelem, k voličům zády?

13. 02. 2019 9:00:00
Marasmus v ODS pokračuje. Už i rozumná linie vůči EU se kácí. Do čela Fialovy sestavy pro volby do Evropského parlamentu se dostali prounijní „srdcaři“. Kde se programové vyčpívání zastaví? Zbude z ušlechtilého vína řídký střik?

Před necelým rokem mě neblahé poměry ve Fialově ODS přiměly k napsání článku ODS, vzpamatuj se!. Od té doby mám pocit, že všechny problémy, na kterém jsem v něm upozorňoval, se jen dále prohlubují a že moje doporučení jako by vesměs sloužila za návod pro učinění přesně pravého opaku.

Potom, co přejmenovali Pravý břeh na Institut Petra Fialy, a když se pak 18. listopadu 2018 objevila na facebookovém profilu ODS fotografie Havla s poznámkou „Pan Prezident“, myslel jsem si, že mě už nic nemůže překvapit. A přece se stalo.

O co jde? O dva čelné kandidáty občanských demokratů pro volby do Evropského parlamentu, Ondřeje Krutílka a Evu Decroix.

Krutílkovo obrácení aneb z Pavla na Šavla

Ondřej Krutílek, kandidát č. 4, by mi ještě před časem připadal jako vynikající volba. Býval to velmi poučený a bystrý analytik i komentátor dění na půdě EU. Léta výborně vedl časopis Revue Politika při brněnském Centru pro studium demokracie a kultury (CDK), do kterého jsem rád přispíval, a který měl vysokou úroveň.

Krutílek býval tvrdým kritikem současného modelu evropské integrace a uměl dobře pojmenovat jeho hlavní neduhy. Dokladem toho jsou třeba jeho starší texty v archivu Revue Politika nebo v Reflexu.

Co tenkrát třeba psal o obecném směřování integrace a naší roli v Unii?

„Evropská integrace se nejpozději po Maastrichtu v roce 1993 utrhla ze řetězu a začala požírat sebe sama. Navzdory řečičkám o významu jednotného vnitřního trhu to je právě volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, co v posledních deseti, patnácti letech v EU krnělo a krní nejvíce. Namísto toho se masivně dopřává sluchu ‚harmonizátorům‘ všeho druhu. Výsledek je patrný jak v revizích zakládacích smluv (Amsterodam, Nice, Lisabon), tak v běžné sekundární legislativě, jež pokrývá každou prkotinu, a jejíž objem proto permanentně narůstá.

Ruku v ruce s tím jde i postupné tunelování vládnutí v jednotlivých členských státech: schválně se zeptejte svého poslance, kolik národních zákonů má původ v Bruselu a nakolik je možné jejich přijetí ovlivnit. Budete zděšeni! Nejhorší ovšem je, že řada vlád si nad tím myje ruce; jako by EU z jejich kompetencí ukrajovala bez jejich souhlasu.“

(Kdo se ještě diví disidentům Evropy?, Revue Politika 12/2011)

„Diskrepance mezi tím, co bychom chtěli, a tím, co reálně můžeme, se zvětšuje úměrně tomu, jak předáváme kompetence za hranice naší země, věnujeme tomu čím dál méně pozornosti a soustředíme se na drobty v podobě ‚evropských‘ peněz.“

(Co chtít od budoucí české vlády ve vztahu k EU?, Revue Politika 5/2010)

„Současná EU (...) [j]edná zbrkle, kvalitě nadřazuje kvantitu, prakticky není politiky, jež by byla těchto tendencí ušetřena. Navrhovaným řešením je takřka bez výjimky ‚více Evropy‘, ať už to znamená cokoli. Přesně podle otřepaného hesla, že evropská integrace je jako jízda na kole: pokud se nešlape (kupředu), člověk spadne.“

(Prohlubovat evropskou integraci je fatální chyba, Revue Politika 9/2011)

Co říkal o nálepce euroskeptika?

„Viděno očima průměrného zastánce stávajícího způsobu evropské integrace, budu označen za euroskeptika. Budiž. Pořád lepší než propadnout mylnému přesvědčení, že přijímání nových norem rychlostí střelby ze samopalu může být tím, co Unii zbaví stigmatu nutného zla a co v občanech (v jejichž jménu se to děje) vzbudí víc než rezignovaný nezájem.“

(Show must go on, Revue Politika 4/2009)

„Raději být označován za euroskeptika, než se mýlit s eurooptimisty.“

(Prohlubovat evropskou integraci je fatální chyba, Revue Politika 9/2011)

A jak se vyjadřoval o Václavu Klausovi a jeho pohledu na evropskou integraci?

„Být klausovským ‚disidentem Evropy‘ neznamená být proti evropské integraci, ale proti způsobu, jakým se v poslední době (letech) vyvíjí.“

(Kdo se ještě diví disidentům Evropy?, Revue Politika 12/2011)

„Václavu Klausovi je vytýkán nekonzistentní postoj v otázce evropské integrace: když jako předseda vlády podával přihlášku do EU, tvrdil prý něco jiného než nyní. To je zcela nesmyslná výtka. Václav Klaus od počátku zaujímal vůči prohlubující se integraci Evropy velmi kritické stanovisko. Jeho kritika evropské ústavy je založena nejen na detailní znalosti fungování EU, ale i na pečlivém pročtení tohoto dokumentu. Ani jedno přitom nelze tvrdit o horlivých zastáncích euroústavy, jejichž argumenty „pro" jsou tudíž velmi často bezzubé.“

(Klaus versus euroústava, Revue Politika 10/2004)

Krutílkovou tvorbou se také dlouhodobě vinula otázka eura, proti jehož přijetí Českou republikou se vždy vymezoval a hledal možnosti úniku z této naší povinnosti. Připomeňme třeba starší text Jak se vyhnout euru? (Revue Politika 3/2007) nebo i docela nedávný text Vykašleme se na euro, soustřeďme se na jednotný trh (Pravý břeh, 25. 10. 2018). Byl také editorem pěkného sborníku Euro v Česku. Ano, či ne? (2013).

Z dalších textů mohu připomenout a doporučit např. Proč je Evropský parlament neviditelný? (Revue Politika 9/2009) nebo Kde dělají soudruzi z EU (také) chybu? (Revue Politika 11/2009).

Starého Krutílka jsem měl rád a považoval jsem si ho. Proto se mi ani nechtělo příliš si ho spojovat s negativními trendy v dnešní ODS. S jistou ostražitostí jsem k němu ale přistupoval. Nebylo přeci možné pominout, že je ve vedení Pravého břehu – Institutu Petra Fialy, který představuje de facto stranický think-tank, a má významný podíl na ideovém přerodu strany a na nedůstojné spolupráci s tupě propagandistickým médiem Forum24 (o něm podrobněji zde). Přesto jsem měl ještě při oznámení kandidátů dojem, že by v Bruselu a Štrasburku přínosem být mohl.

Z tohoto omylu mě vyvedl rozhovor Kandidát na europoslance Krutílek: EU má problémy. Radikální euroskepticismus je nebezpečný, který vyšel 1. února na Forum24. Když jsem se jím prokousával, dobře jsem si uvědomil, že do voleb nenastoupil starý dobrý Krutílek, ale někdo jiný.

Co že nám to nový Krutílek vzkázal? Tak třeba, že radikální euroskepticismus je nebezpečný a hloupý, že neumíme dobře využívat evropské peníze, že EU sice má své problémy i negativní stránky, ale co je proboha nemá?! „Musíme vidět především pozitiva, a těch není málo: volný pohyb v rámci schengenského prostoru, společný evropský trh a rozšiřování obchodních příležitostí, budování společné dopravní, energetické a komunikační infrastruktury, financování vědy, výzkumu a vzdělávání...“ „Měli bychom se soustředit hlavně na projekty, které přirozeně vyrostly zezdola a osvědčily se v praxi. Příkladem může být Schengen.“

Unii přidal Krutílek k dobru, že nás prý nakonec možná zachrání před Babišem, „protože půjde tvrdě proti jeho střetu zájmů a dotačním podvodům. Doma si to Babiš ohlídá, má na to dostatečnou moc, ale v EU už ne.“

K poznámce, že ODS je veřejností vnímána jako euroskeptická, prohlásil: „Promiňte, ale to je úplná hloupost a dezinterpretace. Něco takového možná občas utrousí Václav Klaus ml., ale to je v rámci ODS osamocený hlas, který nesmíte brát vážně. Klaus ml. je pouhý řadový člen ODS, jakýsi její disident, řekl bych, že tak trochu i klaun. Nemá žádnou funkci ani vliv na politiku strany, v oblasti EU už vůbec ne, ale média mu věnují velkou pozornost, protože se jmenuje, jak se jmenuje. Nahrává tomu i jeho otec se svou radikálně protievropskou agendou. Oba ale jsou, nezlobte se, úplně mimo.“

Sám prý samozřejmě euroskeptikem není. Má naopak obavy, aby nespokojení voliči ve velkém nepodpořili radikály, kteří nebudou umět EU rozumně reformovat, ale spíše se ji pokusí rozložit. „To by byla katastrofa. Evropská unie potřebuje uměřenou, vyváženou a rozumnou politiku, nikoli střet dvou nesmiřitelných extrémů. Proto se mi zdá pozice ODS – být v EU hlasem rozumu mezi dvěma extrémy, protiunijními radikály a proevropskými fanatiky – tou nejlepší odpovědí na současné problémy.“

A jak se vyjádřil ke svému oblíbenému tématu eura a jeho zavedení u nás? Zde sice nepopřel své předchozí názory, ale mluvil velmi mírně. Přijetí eura podle něj musí být v jednotlivých členských státech dobrovolné. A k tomu jestli má být zavedeno u nás poznamenal: „Nejsem věštec, možná někdy, ale nyní určitě ne. Nedokážu předpovědět, zda bude v České republice někdy výhodné zavést euro, záleží na tom, kam se bude eurozóna dále ubírat, od krize v roce 2008 se radikálně proměnila. V každém případě musí jít o racionální a především naše svobodné rozhodnutí.“

Co k tomu dodat? Odpověď tentokrát raději nechám na čtenářích. Za sebe jen říkám, že nad Krutílkem kroutím hlavou a že toho někdejšího kvalitního analytika je škoda.

Evropská srdcovka

Eva Decroix, kandidátka č. 6, o sobě na Facebooku říká: „Jsem dítě Evropy. Evropa mě formovala, dala mi šanci, vzdělání i rodinu.“ A na téma rodiny dodává, že stejně jako každý z nás do nějaké patříme a ta určuje naše směřování a je to místo, kde víme, že můžeme požádat o pomocnou ruku, stejně tak prý „my jako republika patříme do rodiny Evropské unie a máme tu odpovědnost a štěstí pracovat na jejím dalším rozvoji a směřování“.

Roli evropského poslance vnímá „jako roli věrozvěsta, který přináší vysvětlení a pochopení toho, co se na obrovské Evropské úrovni děje, zpět do krajů a k lidem.“

A proč vlastně kandiduje?

„Protože chci říkat dál a nahlas, že patříme do Evropy a za Evropou si musíme stát.

Všem soudným je zřejmé, že bez unie by naše republika nebyla demokratický, prosperující a svobodný stát. Říkat nahlas ‚patříme do Evropy‘ není žádné eurohujerství, svazáctví, agitace či jak jinak to ještě lze ‚trollovat‘, ale jediný možný pragmaticky přístup, sdílený většinou naší populace.

Proč to někdo nechce slyšet? Protože je jednodušší sestavit soupis trestných bodů pro unii a brát vše, co se podařilo za naše národní vlastenecké vítězství, a lynčovat Brusel za vše, co se nedaří.“

K tomu dodává:

„V kampani mohu upozorňovat na vše, co unie dělá špatně, ale nic to nezmění na tom, že patříme do Evropy a za Evropou si proto také musíme stát. Okopáváním kotníků věci nezměníme lépe či rychleji než konstruktivním přístupem s pozitivními záměry. Evropa je a bude taková, jakou si ji uděláme.

Evropa potřebuje směr, my si potřebujeme říct, jakou ji chceme či nechceme. Dělení na euroskeptiky, eurorealisty, eurofily, eurohujery..., a přihřívání si polívčičky na starých bolestech, nic nepřináší. Takové nálepky nic nezmění na faktu, že do Evropy patříme. Pravicové spektrum je příliš malé na tvoření další táborů. Podobně nemá žádný přínos slovíčkaření, že Evropská unie není totéž co Evropa. V současné geopolitické situaci je to skoro totéž je, jen si to někdo nechce přiznat.

Patříme do Evropy! Evropu musíme dělat rozumnější, méně úřednickou a rozkazovačnou. Roli malého státu ve velké společnosti známe velmi dobře, přesto jsme se uměli v mnoha okamžicích historie ukázat jako silný evropský masarykovský či havlovský národ. Za něj kandiduji!

Česká srdcovka Eva do Evropy!“

Eva Decroix navíc otevřeně podpořila lednový manifest 30 blouznivých prounijních intelektuálů, který nedávno trefně okomentovali Jiří Weigl a Ivo Strejček v textu Intelektuálové opět selhali. Kandidátka č. 6 k tomu uvedla: „Kunderu čtu česky i francouzsky. Láska na první stránku a zásah rovnou do duše. Lévy mě pobuřuje a posouvá za hranice chtěného. Nikdy by mě ale nenapadlo, že tito dva budou podepsáni pod manifestem, který lépe, než cokoliv na světě a já sama vyjádří, co mě vedlo ke kandidatuře do voleb!“

Zády ke kořenům a k pravicovým voličům

Je to smutný pohled, jen co je pravda – jak na Krutílka vykrucujícího se ze sebe sama, tak na angažovanou evropskou srdcovku, která by se správně měla vyjímat někde na kandidátce ČSSD, TOP 09 nebo Pirátů (jak správně poznamenala i Karolina Stonjeková). Ještě před pár lety by si něco podobného sotvakdo dokázal představit.

Jestli mi bylo u občanských demokratů při všech jejich vzrůstajících neduzích něco sympatického, pak to byl relativně kritický přístup k EU. Často v něm mohla být kolísání a nedotaženosti, ale základní směr byl nezpochybnitelný. Byla to také jedna z mála oblastí, kde se blednoucí ODS ještě jakžtakž odlišovala od stran typu TOP 09, KDU-ČSL nebo STAN.

Tento kurz se držel od dob Václava Klause jakožto otce zakladatele a byl součástí ideových kořenů strany. Od těchto kořenů se bohužel strana v posledních letech obecně vzdaluje a odstřihává. Pokud si původní pravicový program připodobníme k prvotřídnímu vínu, pak již celá léta dochází k jeho ředění vodou, v horším případě i přimíchávání pochybných patoků. Jak se zdá, i v přístupu vůči Unii nám nyní Fialovo vedení z ušlechtilého rýnského ryzlinku chystá řídký střik.

To vše patrně v zájmu sblížení s táborem Pravdy a lásky a lovení hlasů v jejím revíru. Jak už jsem ale psal v úvodním článku ODS, vzpamatuj se!, nic dobrého z toho vzejít nemůže. Možná v těchto kalných vodách Fiala uloví několik hlasů, ale mnohem víc voličů odradí. Ti pak budou hledat spásu u živelných, chaotických politických subjektů nebo se k volbám ani nebudou obtěžovat..

Měknutí ODS přichází ve špatnou dobu. Právě nyní bychom víc, než kdy dřív, potřebovali silnou a jasně profilovanou národně-konzervativní opozici vůči evropské centralizaci. Jestliže Ondřej Krutílek před deseti lety v době protlačování Lisabonské smlouvy správně hovořil o tom, že EU je bez brzd na cestě z kopce, dnes můžeme mluvit o jízdě z kopce z pedálem plynu až na podlaze. (Aktuálnímu vývoji se podrobněji věnuji např. v článku Kam směřuje diskuse o budoucnosti EU?)

Odpor k pokračování nynějšího modelu evropské integrace a nastoupeným trendům je dnes nezbytnou součástí programu každého subjektu, který si troufá nazývat se pravicovým. Jde o podmínku sine qua non. Už sama postupující centralizace, demontáž národního státu, internacionalismus a kosmopolitismus jsou v zásadním protikladu s konzervativními hodnotami a jsou bytostně levicové. Navíc v rámci procesu centralizace dochází v unijním právu k trvalé expanzi a zabetonovávání levicových postulátů. Příkladem z poslední doby budiž Evropský pilíř sociálních práv a navazující iniciativy. Dnešní integrace sleduje kurz více Unie – více doleva a tudíž je s pravicovým pohledem na svět v totálním rozporu.

Autor: Tomáš Břicháček | středa 13.2.2019 9:00 | karma článku: 45.59 | přečteno: 8521x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Evropský parlament pro základní právo na stabilní klima

EP je přesvědčen, že by všem Evropanům bez diskriminace mělo být přiznáno „základní právo na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí a na stabilní klima“. Tak třeba příště přijde na řadu právo na pěkné počasí.

20.1.2020 v 14:17 | Karma článku: 32.19 | Přečteno: 775 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Zelený úděl – cesta ke zmaru a nové totalitě

Evropský zelený úděl by přinesl dávno nevídané sešněrování a ideologické podmanění hospodářství, masivní omezení svobody, likvidaci zbytků suverenity členských států, astronomické náklady, zaostávání EU oproti zbytku světa.

14.1.2020 v 16:15 | Karma článku: 39.53 | Přečteno: 1772 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Konference o budoucnosti Evropy?

Sotva skončila tříletá diskuse o budoucnosti pobrexitové EU-27, která přinesla další prohloubení integrace, už se plánuje svolání konference o budoucnosti Evropy. Zdá se, že zastánci „stále užší unie“ si nikdy nedají pauzu.

14.12.2019 v 18:16 | Karma článku: 32.05 | Přečteno: 1023 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Vzpomínka na Margaret Thatcherovou a odhalení Churchillovy sochy

Před dvaceti lety, 17. listopadu 1999, bývalá britská premiérka odhalila v Praze sochu Winstona Churchilla. Ta nám má připomínat cenu svobody, jejíž obhajoba může skutečně vyžadovat „krev, dřinu, slzy a pot“.

15.11.2019 v 16:54 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 366 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Vladimír Zeman

Lidovci volí nové vedení.

Na předsedu kandidují Marián Jurečka, náš kolega bloger Tomáš Zdechovský a Jan Bartošek. Teď čtu, že se Tomáš Zdechovský kandidatury vzdal, místo něj kandiduje Jan Horníček.

25.1.2020 v 11:48 | Karma článku: 27.50 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jan Dvořák

Komu ze „svaté trojice“ dají lidovci přednost? Nikdo lepší by se nenašel?

I nevoliči té či oné politické strany mohou jevit nelíčený zájem o to, kdo se postaví, respektive kdo bude v tajné volbě do jejího čela postaven. Tím spíš u druhé historicky nejstarší partaje v Česku.

25.1.2020 v 8:59 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 422 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Západ v obležení Stalinových vrahů I.

Navzdory genocidním skutkům Stalina, a tomu, že s Hitlerem na základě bolševickonacistického paktu o neútočení ze 8/1939 rozpoutal 2.sv.v. , nechal Putin v 12/2019 na Stalinovy prosincové narozeniny vylepit Stalinovými

24.1.2020 v 20:46 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 668 | Diskuse

Martin Braun

Sladká Francie ve spárech islámistického dogmatu

Před chvíli přinesla idnes informaci o mladé dívce z Francie, která se stala terčem útoků ze strany náboženských fanatiků. Protože si dovolila vyslovit svůj názor, hrozí jí znásilněním, zabitím a dalšími lahůdkami.

24.1.2020 v 18:56 | Karma článku: 45.09 | Přečteno: 7210 | Diskuse

Ondřej Spilka

Dálniční známky, ode zdi ke zdi

Veřejná zakázka za 400 milionů na systém pro dálniční známky nenechala klidnou jak laickou, tak odbornou veřejnost. Jak chápat hackaton, je to to pravé řešení nebo je nutné státní správu radikálně reformovat v oblasti IT zakázek?

24.1.2020 v 11:23 | Karma článku: 23.55 | Přečteno: 752 | Diskuse
Počet článků 182 Celková karma 34.59 Průměrná čtenost 1681

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se dění na úrovni EU, obecným otázkám evropské integrace a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm

Najdete na iDNES.cz