Evropská komise 23. dubna předložila návrh směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie. Touto regulací míní zaručit vysokou úroveň ochrany tzv. „oznamovatelů“ neboli „whistleblowerů“, kteří nahlásí porušování vybraných unijních předpisů a některých ustanovení zakládacích smluv, k němuž došlo v rámci organizace, pro kterou (v širokém slova smyslu) pracovali, pracují, či teprve mají pracovat (jako zaměstnanci, manažeři, stážisti, akcionáři apod.). V praxi by mělo jít typicky o situace, kdy zaměstnanec nahlásí nepravosti, jichž se dopouští jeho zaměstnavatel.
Dotčené unijní předpisy a ustanovení, o jejichž porušení jde, se týkají řady oblastí: mimo jiné ochrany životního prostředí, veřejných zakázek, pravidel hospodářské soutěže, poškozování finančních zájmů EU, předcházení praní peněz a financování terorismu, bezpečnosti výrobků, bezpečnosti dopravy, ochrany zvířat, veřejného zdraví, ochrany spotřebitele či ochrany osobních údajů.
Komise v tiskové zprávě uvádí: „Tímto novým předpisem se zřídí bezpečné kanály pro oznamování v rámci organizací i veřejným orgánům. Oznamovatelé budou rovněž chráněni před propuštěním, zařazením na nižší pozici a jinými formami odvetných opatření a vnitrostátní orgány budou mít povinnost informovat občany a proškolit veřejné orgány v tom, jak jednat s oznamovateli.“ Komisařka Věra Jourová prohlásila: „Nová pravidla na ochranu oznamovatelů představují zásadní obrat ve hře. V globalizovaném světě, kde je někdy pokušení maximalizovat svůj zisk na úkor práva reálné, musíme podporovat lidi, kteří jsou ochotni riskovat, aby odhalili závažná porušení práva EU. Dlužíme to všem čestným Evropanům.“
Porušení práva, které má být nahlašováno, je pojato velmi široce. Zatímco v ČR byla v minulosti navržena právní úprava ochrany oznamovatelů trestných činů, zde jde obecně o skutečné či potenciální nezákonné aktivity nebo zneužití práva (actual or potential unlawful activities or abuse of law).
Návrh předpokládá mimo jiné, že
- v rámci velkých obchodních společností a veřejných orgánů budou vytvořeny kanály pro přijímání oznámení („interní kanály“) a postupy pro prošetřování těchto oznámení;
- budou určeny příslušné veřejné orgány pro přijímání a vyšetřování oznámení;
- budou vytvořeny kanály pro podávání oznámení příslušným veřejným orgánům („externí kanály“);
- oznamovatelé budou chráněni před odvetnými kroky ze strany organizace (důkazní břemeno bude v takových případech obráceno tak, že zaměstnavatel musí prokázat, že jeho jednání nepředstavuje odvetná opatření proti oznamovateli);
- oznamovatelům se dostane různých forem podpory (např. bezplatného poradenství, opravných prostředků aj.);
- členské státy budou každoročně dodávat Komisi podrobné statistiky, mj. ohledně počtu obdržených oznámení a počtu zahájených šetření.
Komentář
Veřejná moc samozřejmě musí chránit osoby, které upozorňují na trestnou činnost nebo jiné nezákonné jednání. Ptejme se ovšem, kde jsou rozumné hranice, a na jaké úrovni by tato otázka měla být regulována.
Zaprvé, návrh zamýšlenou institucionalizací „whistleblowera“, jeho glorifikací, vyhroceným akcentováním jeho ochrany, jakož i stanovením pevných rámců pro podávání a vyřizování oznámení, směřuje v podstatě k vytvoření kultu a kultury udavačství. To je velmi nebezpečné novum. Zavání to orwellovským, všeprostupujícím, fízlovským totalitarismem.
Zadruhé, není vůbec zřejmé, proč by tato otázka měla být regulována na úrovni EU. Logicky tato problematika naopak zapadá do rámce vnitrostátního procesního práva a organizace veřejné moci. Nedává také smysl zaměřit ochranu výlučně na porušení unijního práva. Právo EU není oproti tomu vnitrostátnímu čímsi posvátným, čemu bychom se měli zdaleka klanět.
Nesmíme se smířit, ani s jedním, ani s druhým. Donašečský stát je zlem. Donašečská Unie, kde práskači pracují pro Brusel, je zlem tuplovaným.
1. místopředseda Komise Frans Timmermans
