Pár poznámek k reakcím čtenářů na článek „ODS, vzpamatuj se!“ a zvláště k polemice Petra Dvořáka z Pravého břehu.
Článek ODS, vzpamatuj se! vzbudil nečekaně velkou odezvu. Přišla mi celá řada reakcí, v komentářích na internetu se objevilo množství trefných postřehů a Petr Dvořák ze think-tanku Pravý břeh sepsal polemiku Boj na několika frontách, nejen na té kulturní. Proto zcela výjimečně připojuji k článku dovětek, který je věnován těmto ohlasům.
K polemice Petra Dvořáka
Pokud jde o pana Dvořáka, oceňuji jeho vůli k diskusi a slušné a věcné vyznění jeho článku. V hodnocení situace se ovšem zcela zásadně rozcházíme. Níže několik poznámek k základním argumentům:
Pravý břeh své texty šíří několika kanály a jedním z nich je i web Forum24. Ten dělá některé věci výborně, jiné se zas leckomu nelíbí, ale takový je život i politika. Forum byla pragmatická volba, k níž má redakce PB praktické důvody. Proč všechna ta hysterie?
Pane Dvořáku, chápu, že si přejete oslovit širší čtenářstvo, a že za tím účelem bývá nutné činit kompromisy. Všechno má však svoje meze. Umím si představit spolupráci s bulvárem, různými výstředními médii nebo portály, které dávají prostor všem názorům. Moje míra tolerance je opravdu velká. I kdybyste se rozhodli publikovat na stránkách Reflexu nebo Blesku, neřeknu slovo, a rád Vám budu dál přispívat svými články, třebas kratšími a psanými lidovější formou. Takový způsob komunikace s lidmi má smysl.
Navázat spolupráci s Forem24 bylo ovšem naprosto přes čáru. Tento tupě propagandistický web – který a) den za dnem chrlí špínu na Babiše a na Zemana a není prakticky o ničem jiném, b) trpí nekritickou zahleděností na „Západ“ a fóbií vůči „Východu“ (hemží se to zde výrazy jako „služebník Ruska“, „agent Kremlu“ apod.), c) pěstuje laciný antikomunismus, d) podporuje národní sebemrskačství, e) do nebes vynáší Václava Havla, f) věnuje významný prostor prominentním tvářím tábora Pravdy a lásky – je téměř dokonalou antitezí národně konzervativního média. Jde vlastně o takovou soft verzi Respektu, od kterého se liší např. tím, že není údernou pěstí genderové ideologie.
Uveďme příklady některých titulků článků, které v tomto médiu vyšly: Zeman se chová jako Putinův agent. Úkoluje tajné služby podle zájmů Kremlu; Zeman za svůj obdiv k Rusku a Číně sklízí ovoce. Není přítelem, ale sluhou; Nedělní douška o zemi, kde nic není hanba; Perný týden hradní kohorty aneb Když tři dělají totéž a lží je stále více; Jak Zemana vidí Američané ve Foreign Policy: opilecký aparátčík s vazbami na Rusko; Proč komunisté pořád nechtějí vyhynout? Je to evolučně odolný druh; Chudák věrný panáčkující Miloš. Vděk žádný; Ruská fronta prská. Důkaz, že se studentská stávka vydařila; Čechy ohrožuje Putin, ne Islámský stát; Protinorská psychóza a české komplexy; Institut Václava Klause: spolek naříkajících a nešťastných sirotků; Klausovy příručky o migraci. Vydává je Orbánův think tank, populisté i krajní pravice.
Mesalianci s Šafrovým plátkem si dovedu vysvětlit pouze totální, zaslepující fixací ODS (a Pravého břehu) na pomýlený a neplodný program anti- (Babiš + Zeman + „populisté“ + „extrémisté“), kterému ustupuje vše ostatní, a „havlovatěním“ strany, tedy dvěma jevy, o kterých podrobně píši ve svém článku.
Spolupráci s Forem24 v každém případě považuji za zásadní politickou chybu a za urážku letitých čtenářů Pravého břehu a jeho autorů (sám jsem byl jedním z nich) i všech autenticky pravicových voličů. Neznamená nic méně než, že kolektiv Pravého břehu se vrhl do vody a pluje směrem k břehu protilehlému.
Pravý břeh prosazuje standardní, klasicky liberální politiku, ve které se mohou volně střetávat svobodné názory, protože se všichni mohou spolehnout na pravidla hry. ANO, SPD, KSČM a tragický prezident republiky pracují na likvidaci těchto pravidel. Tohle nebezpečí s komunismem neodešlo. Boj proti současné variantě bolševismu a papalášství není minulá válka, je to ta nejaktuálnější věc a otázka sebeúcty.
Odpovědí na tento argument je můj článek jako celek, zvláště pak partie I, II a V první části. Nemám, co bych k tomu dodal. Tato tvrzená nebezpečí nepovažuji za aktuální, respektive za skutečná a naléhavá.
Kulturní témata … Pravý břeh (i ODS, pokud můžu posoudit) už akcentuje, akorát nemá pocit, že je to to jediné, co nás v současnosti pálí. Z textů i akcí PB je to jasně patrné. Všichni na pravici chceme svobodu. Chceme normální svět. Češi ale přece nejsou a nikdy nebyli jako Poláci nebo Maďaři. Poptávka je jiná a voličů, jako je pan Břicháček, není tolik. Programové portfolio odpovědné pravice musí být poněkud širší.
Chránit zastupitelské instituce a budovat širokou pravici, kam se vejdou ti, kterým záleží na odkazu Listopadu, ti, kterým vadí státní šmírování, i ti, kdo nechtějí, aby u nás bezpohlavní lobby nezačala prznit jazyk jako v Kanadě (osobně se hlásím ke všem třem táborům), to je podle mě dlouhodobá konzervativní investice.
Petr Dvořák má pravdu, že kulturní témata v zorném úhlu ODS i Pravého břehu jsou. (Konečně z okruhu autorů kolem Pravého břehu se nedávno velmi pěkně vyjádřil František Mikš: „Pokud dnes něco naléhavě potřebujeme, je to kontrarevoluce normálnosti. Musíme obnovit důvěryhodnou politiku, postavit ji zpět z hlavy na nohy. Je třeba důsledně odmítat agendu anywheres bývalé vlády i Evropské unie, bujení nárokových práv menšin, nesmyslných kvót, předběžné opatrnosti a citlivosti, absurdních nároků každého na všechno, i na sebevýstřednější úchylku. Konzervativní pravice musí hájit svobodný a odpovědný svět, tradiční rodinu, přirozené vztahy mezi mužem a ženou, naši státní suverenitu, národní zájmy a bezpečnost. Musí voličům nabízet přívětivý program pro přívětivou zemi nesešněrovanou miliony nesmyslných předpisů a nařízení. Musí více myslet na kvalitu života, nejen na profit a čísla, mít rozumnou konzervativní ekologickou politiku, podporovat a chránit pestrost a rozmanitost, vše malé, specifické a místní, od kultury po zemědělství.“)
Sám ve svém článku uvádím, že v programu ODS najdeme již dnes řadu pozitivních prvků, které s obhajobou normality, národního státu a svobody souvisejí. Problémem je, že tato témata nejsou dostatečně zdůrazňována a že jsou zastiňována a fakticky vytěsňována programem anti- (Babiš + Zeman + „populisté“ + „extrémisté“), nehledě na vyzdvihováním různých podružných a náhražkových témat.
Vybrat si naopak jedno téma, spojit se s autoritářem, nabídnout mu za něj ústupky a spoléhat se, že stranu taková volba nezabije, to je čiré spekulantství...I když připustíme, že má pan Břicháček pravdu a že je nutno se za každou cenu spojit se všemi nepřáteli nepřátel a jít na kulturní frontu: Z čeho vlastně vyvozuje, že právě „Babiš v kulturní válce tíhne spíše ke zdravému rozumu“? Babiš teď může být tak trochu sociálně konzervativní, protože luxuje voliče KSČM. Až bude luxovat jiné skupiny, vybere si zas jinou tvář. To je přece naprosto elementární věc, kterou pravice musí vzít v úvahu.
Babiš nad rámec toho, že prosazuje svůj zájem, je dosti pružný a tvárný. Bohužel sledování vlastního profitu ho může vést i k jednání ve prospěch druhé strany kulturní války. Už se to ukázalo např. v případě kvót na zastoupení žen ve vedení obchodních společností (kde byl nejprve intuitivně proti, pak naprosto otočil, patrně za slib určitých výhod ze strany Komise v jiné projednávané unijní agendě, která pro něj byla důležitější, a kvůli pozici komisařky Jourové). Teď, když si není jistý v kramflecích, snaží se také přehnaně panáčkovat před EU. Co je ovšem zásadní, ODS by měla lepší vyhlídky na to ovlivňovat jeho politiku, kdyby s ním byla schopna spolupracovat. Ve spojení s levicí bude Babiš nepochybně horší, než kdyby jej usměrnila pravice.
V době předvolební kampaně v říjnu 2017 jsem zde uváděl, že k volbám by se mělo přistupovat jako k příležitosti ovlivnit směřování státu v následujícím období. Ptám se koho volit, abych zajistil, že můj hlas přispěje k tomu, že v dalších čtyřech letech a) budou co nejvíce prosazovány myšlenky, které jsou pro mě nejdůležitější a b) budou co nejvíce potlačovány myšlenky, které se mi hrubě příčí. Tento přístup vyžaduje přimhouřit obě oči a poněkud upozadit kritéria, jako je a) ideové souznění s programem daného subjektu, b) sympatie či sentiment vůči danému subjektu či jednotlivým osobnostem na kandidátce, c) čistota charakteru kandidátů, d) politické skandály minulosti. Obdobný přístup by byl na místě i na straně ODS, pokud jde o povolební vyjednávání a utváření koalic či politických dohod.
Při konstruktivní, ale opatrné a selektivní spolupráci s Babišem – která by se mohla dost dobře omezit na jakousi opoziční smlouvu bez účasti ve vládě – by ODS mohla prosazovat pravicový program i „chránit zastupitelské instituce“ a „odkaz Listopadu“ s větší nadějí na úspěch, než má v opozici a v rámci Demokratického bloku.
Aby stranické vedení mohlo otočit kormidlem tak mocně, jak to komentář požaduje, musela by po tom být ve straně poptávka, ideálně tlumočena nejvyšším stranickým orgánem (Kongresem). Na posledních dvou Kongresech jsem byl a žádnou takovou poptávku jsem nezaznamenal. Kritici, u nichž se očekávalo, že by mohli rozproudit diskusi (a oživit program), se sbalili a odjeli. Dali přednost tomu, aby své názory ventilovali v bezpečí svých facebookových bublin.
Tak v tomto ohledu má pan Dvořák dost možná pravdu. Sám mám dojem, že obrodné síly jsou v ODS dosti na okraji a každopádně, že jsou hodně málo slyšet. Mnozí členové s takovými názory už ze strany raději odešli.
Mohu dodat jen tolik, že jsem na svůj článek obdržel několik reakcí od členů ODS, kteří vidí cestu k obrodě podobně jako já, a současnou situací strany jsou zdrceni. Především jsem pak narazil na silnou reakci ze strany pravicových voličů. O tom, že u autentických pravičáků poptávka po změně stranické linie ODS je, vůbec nepochybuji.
Řešením není přibližování se bahnu „středu“, ale obrat doprava.
Z ohlasů čtenářů
Na závěr bych anonymně citoval některé trefné výroky čtenářů, které zazněly v komentářích na internetu (včetně komentářů pod polemikou pana Dvořáka):
- Sociální demokracie dojela na posun směrem ke společenství pravdy a lásky. Domnívala se, že jde o rozkročení, ale ve skutečnosti se jednalo o úkrok stranou do nicoty. ODS může dopadnout stejně, když se bude rozkročovat a ředit pravicovou politiku levicovými recepty.
- Bude-li se ODS ještě nějakou dobu ukájet slušností svého nemastného neslaného předsedy, zabývat se nejrůznějšími podružnými tématy, budovat jakési demokratické bloky s kdejakými pidistranami proklouznuvšími jakýmsi nedopatřením do parlamentu, čeká ji skvělá perspektiva nikoho nezajímající pidistrany z okraje zájmu voličů, ovšem s podtitulem v názvu strany „slušná“. Členům této bývalé nejsilnější strany zbydou nakonec slzy pro pláč ze své vlastní neschopnosti, a to vše ke škodě pro nás pro všechny.
- ODS zůstala vězet v minulosti a vůbec nechápe, co jsou hlavní problémy dneška a tudíž ani neumí voličům nabídnout jejich řešení. Není sebemenší důvod, proč by ji pravicový volič měl vůbec volit. Navíc na její hloupé chování po posledních volbách je fakt tristní pohled.
- Aby vstala ODS jako pták Fénix z popela, musela vy ve straně nastat sebereflexe a vaše hodnocení a závěr uvést v život. A k tomu vůle nebude. Možná by měla nadějí nově vzniklá strana na vámi popsaném programu.
- Buď ODS Břicháčkovu kritiku pochopí a zkusí zareagovat, nebo se ODS ocitne v situaci, kdy je jedno, jestli má pravdu Břicháček, či Dvořák. V situaci, kdy ODS jede pod led a ještě si to pochvaluje.
- ODS měla dost slušnou základnu, kterou od odchodu Klause rozprášila do všech stran (nejen světových). Opatrný vůdce a opatrné přešlapávání okolo pravicovosti je přesně to, co většina pravicových voličů neocení.
- ODS působí dojmem, že koná v režimu „zoufalí lidi dělají zoufalé věci“. Snad pod heslem Vzhůru do bezvědomí. Občas někdo z vedení strany vykřikne něco populistického (jako zrušení EET), na co ví, že lidi slyší. Nejspíš jim jde jen o to nespadnout před příštími volbami pod 5%, aby se dostali na „zahřáté židle“. Od voleb neprojevili nejmenší snahu něco dělat.
- Já, za časů Václava Klause, jsem býval věrným voličem ODS. A to prostě proto, protože Klaus je jednak schopným politikem a hlavně akcentoval ta témata, o kterých píšete. S jeho nástupci můj vztah k ODS erodoval a nyní na ni pohlížím jako na spolek panoptikálních osobností, které mi vůbec nic neříkají.
- Jasně a srozumitelně řečeno - takové ODS by se mi házel hlas lehce. Ne jako v posledních volbách, kdy jsem sám sebe přemlouval, abych k těm zoufalým volbám vůbec šel a se smíšenými pocity jim ten svůj hlas hodil. Starý skeptik ve mně povídá: Starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale na druhou stranu - nikdy, neříkej nikdy.
- (v reakci na pana Dvořáka:) No a právě proto, že v ODS neexistuje relevantní „poptávka“ po razantním otočení kormidlem je obtížné považovat ODS za pravicovou. Její vedení se podobá kapitánovi, který, ač upozorněn že před lodí je útes se prioritně věnuje zasedacímu pořádku v důstojnické jídelně namísto toho, aby vydal rozkaz ke změně kurzu. V důstojnickém sboru k tomu totiž „není poptávka“. Taková parta by ale neměla tvrdit, že jí jde o to zůstat na moři.
- Kdyby Fiala udělal koalici s ANO, muselo by ANO alespoň částečně přijmout pravicový program ODS. Pokud přinutí Baniše ke koalici s ČSSD za podpory KSČM, přijme ANO nevyhnutelně část jejich levicového programu!
