V roce 2013 jsem napsal dlouhý článek „Volím toho, koho znám 23 let“, ve kterém jsem doporučil Zemana. Jak se na to dívám po pěti letech?
Před pěti lety jsem v době vypjaté kampaně před druhým kolem prezidentských voleb napsal dlouhý vzpomínkový článek „Volím toho, koho znám 23 let“, ve kterém jsem obšírně vysvětlil, proč jsem se rozhodl volit Miloše Zemana.
Psal jsem v něm mimo jiné, že pro prezidentskou funkci vnímám jako zásadní, že Zeman je jedním ze zakladatelů demokratické polistopadové politiky v ČR, že je to patriot, člověk s ideály, který se snažil po dvě desetiletí pracovat ve prospěch ČR (ano někdy i za spolupráce problematických lidí a ne zcela v rukavičkách), a člověk, za kterým stojí ve většině pozitivní výsledky.
Některé čtenáře by třeba zajímalo, jak se na věc dívám po pěti letech, jestli se něco změnilo, jestli bych to dnes vyjádřil jinak.
Odpověď bude velmi stručná. Jestli se něco změnilo, tak je to hlavně letopočet. Dnes bych to vyjádřil takto: Volím toho, koho znám 28 let.
Tím nechci říct, že bych se díval na Zemanovo prezidentování nekriticky. Přiznávám, že jsem si myslel, že bude funkci zvládat lépe a s větší noblesou. Přešlapů bylo hodně, problematických lidí kolem něj víc, než dřív, nemálo názorových obratů. Ale to dobré, podle mě převážilo. Vážím si především jeho sebevědomého a nekonformního vystupování v zahraniční politice (vůči Bruselu s migrací, vůči drzému Schapirovi, podpora Trumpa a Hoffera, realistický pohled na Rusko a Čínu), jeho schopnosti pojmenovat věci pravými jmény, a to až s brutální politickou nekorektností (viz např. islám, migrace, Pussy Riot), a toho, že si zachovává svůj zdravý selský rozum.
