Přistupujme k volbám primárně jako k příležitosti ovlivnit směřování státu, ne jako k vyznání lásky k tomu či onomu subjektu. Těžko u volební urny, lehčeji v následujícím volebním období.
Volby jako příležitost ovlivnit směřování státu v následujícím období
Už dávno nevnímám volby jako prostředek vyjádření náklonnosti k politickému subjektu, který mi svým programem nejvíce lahodí. Nezajímají mě volební kalkulačky pro výpočet ideové shody. Nechávají mě v klidu pravidelná promlouvání do duše ze strany kritiků přístupu volby nejmenšího zla, která se logicky ozývají z prostředí členů a příznivců neúspěšných malých stran.
Myslím, že mnohem větší smysl dává přistupovat k volbám jako k příležitosti ovlivnit směřování státu v následujícím období. Ptám se koho volit, abych zajistil, že můj hlas přispěje k tomu, že v dalších čtyřech letech a) budou co nejvíce prosazovány myšlenky, které jsou pro mě nejdůležitější a b) budou co nejvíce potlačovány myšlenky, které se mi hrubě příčí.
Tento přístup vyžaduje přimhouřit obě oči a poněkud upozadit kritéria, jako je a) ideové souznění s programem daného subjektu, b) sympatie či sentiment vůči danému subjektu či jednotlivým osobnostem na kandidátce, c) čistota charakteru kandidátů, d) politické skandály minulosti.
Jako korektiv souznění s programem a osobních sympatií do popředí vystupují tato hlediska rozumu:
- síla subjektu na politické scéně,
- schopnost integrovat různé názorové proudy v rámci dané části politického spektra,
- reálná šance dostat se do parlamentu,
- schopnost dostat se do vlády či alespoň vytvořit funkční opozici,
- stabilní organismus strany, stranická infrastruktura.
Tento přístup přirozeně vede k tomu dát přednost zavedeným velkým stranám se všemi jejich neduhy, škraloupy minulosti či tíhnutí k bezbarvému mainstreamu. Naopak předpokládá vyhnout se programově čistým malým stranám, ať už dlouhodobě živořícím nebo nově vzniklým, a všem nahodilým seskupením slepeným před volbami.
Doporučení pro konzervativce a euroskeptiky
Svým čtenářům, kteří sdílí mé konzervativní názory a kritický pohled na současné směřování evropské integrace, si s výše uvedeným vysvětlením dovolím doporučit volbu ODS. Sám tuto stranu budu volit zcela bez nadšení a bez jakéhokoli sentimentu. Zavírám oči zvláště před prázdným vzýváním Západu a koketováním části strany s havlismem. Nelíbí se mi ani vytváření kultu osobnosti kolem profesora Fialy.
Volbu svobodných nebo realistů - třeba mi mohou být pánové Mach nebo Robejšek sympatičtí - s ohledem na strategické ohledy zcela vylučuji. Myslím si, že štěpení na pravici (za kterým navíc vidím spíše osobní ambice než programové rozdíly) ničemu neprospívá. Neomarxismu a evropskému centralismu potřebujeme postavit do cesty silného protivníka, ne bezvýznamné - třebas hlasitě křičící - trpaslíky. Pravici je třeba reformovat ozdravěním ODS, ne vytvářením nových subjektů.
(Jen pro pořádek a v závorce dodávám, že KDU-ČSL a TOP 09 nepovažuji za konzervativní, ani obecně pravicové strany.)
Těžko u volební urny, lehčeji v následujícím volebním období
Volba menšího zla - nebo snad přesněji strategická volba - vyžaduje určitou míru sebezapření. Rozum musí domluvit srdci. Neodmítejme a nekarikujme tento přístup. Nenechme si namluvit, že je morálně špatný. Je o odpovědnosti za budoucnost a o odmítnutí naivity. Platí, že lépe je zažít těžkou chvilku u volební urny, než si později čtyři roky zlořečit při nerušeném řádění levicových pokrokářů a eurohujerů.
