Uprchlické kvóty 2 roky poté (VI): Shrnutí argumentů proti přerozdělování migrantů
V závěrečném díle série článků k uprchlickým kvótám bych chtěl shrnout základní argumenty hovořící proti této myšlence.
Povinné přerozdělování migrantů v rámci EU považuji za:
– šlapání po svrchovanosti členských států,
– výplod sociálního inženýrství,
– příklad zneužívajícího odvolávání se na vznešené pohnutky,
– projev snahy přerozdělovat problémy namísto hledání řešení a
– nefunkční, administrativně náročný byrokratický projekt.
1) Šlapání po svrchovanosti členských států
Prosazování takového modelu, kdy každému členskému státu budou bez jeho souhlasu vnější mocí (unijními orgány) přidělováni migranti, aniž by mohl mluvit do jejich počtu, do toho, z jakých států a z jakého civilizačního prostředí pocházejí, aniž by mohl plně zohlednit potřeby svého pracovního trhu, sociálního systému, bezpečnosti svých občanů, udržení kulturní sourodosti společnosti, a další klíčové zájmy, znamená útok na samotné základy státní svrchovanosti a je projevem hrubé neúcty k členským státům jakožto základním článkům EU.
Přitom i zakládací smlouvy EU deklarují: „Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech … Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.“ Unijní orgány se také nepřestávají oháněn principy subsidiarity a proporcionality.
Projekt migračních kvót ukazuje, že všechny tyto deklarace a údajné základní zásady zůstávají pouze na papíře. Naplno se projevují velkopanské mocenské ambice unijních orgánů, které si počínají, jako kdyby EU byla státem, a ony jejich svrchovanou vládou.
Institut Václava Klause příhodně hovoří o „záměr[u] povinně dosídlovat území našeho státu cizinci“ a o nebezpečí „přeměn[y] naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii“, a to nemluvě o hrozbě terorismu spojeného s migrací.[1]
Slovy Jiřího Weigla: „Umělé dosídlování naší země cizinci z rozhodnutí cizí moci, jež nám dnes vnucuje Brusel, má v naší historii paralelu pouze v době německé okupace. Nenechme se balamutit a vydírat slovy o soucitu a solidaritě nebo uplácet nesmyslnými korupčními dotacemi. Jde o to, v jaké zemi budeme žít, s kým se o ni budeme dělit, zda odevzdáme její osud do rukou nových protektorů nebo zda si ubráníme právo rozhodovat o svých věcech sami. Jde o naši svobodu, jde o všechno.“[2]
2) Sociální inženýrství
Povinné přerozdělování migrantů je ukázkovým výplodem sociálně-inženýrských ambic, který překonává další hranice doposud představitelného.
Nabízí se zde paralela se státním přidělováním bytů z doby začátků komunistického režimu, jak jej upravoval zákon č. 138/1948 Sb. o hospodaření s byty nebo jeho nástupce č. 67/1956 Sb.[3] Vlastníci domů a bytů nemohli sami rozhodovat o tom, kdo u nich bude bydlet, a nemohli si být jisti ani svým vlastním bydlením. Hospodaření s bytovým fondem bylo v rukou národních výborů, které měly za úkol – slovy zákona z roku 1956 – pečovat „o spravedlivé rozdělení bytového prostoru mezi občany“. Majitelům činžovního, ale v některých případech i rodinného domu mohly úřady přidělit nájemce, aniž by proti tomu byl jakýkoli opravný prostředek. Uživatelé „nadměrného“ (tj. v představě komunistického zákonodárce příliš velkého) bytu mohli být vystěhováni do menšího nebo jejich byt mohl být rozdělením zmenšen. Uprchlické kvóty – zvláště návrh trvalého mechanismu z května 2016 s institutem „referenční hodnoty“ žadatelů na stát (viz díl IV) – vycházejí ze stejného způsobu uvažování.
3) Pokřivený pohled na spravedlnost
Zastánci kvót se odvolávají na ušlechtilé pohnutky, zejména hovoří o zajištění větší spravedlnosti a solidarity v rozdělení uchazečů o azyl. Jejich pojetí spravedlnosti – např. v podobě aktuálně navrhovaného trvalému mechanismu, který počítá s kvótami vypočtenými na základě kritéria počtu obyvatel a HDP – je ve skutečnosti velmi pokřivené, formální a byrokratické.
Proti uvedenému přístupu lze jednak namítnout, že za státy, které nezvládají ochranu svých hranic, a za cílové země, kam migranti směřují, zde mají pykat jiné státy, které ani nezanedbaly své povinnosti, ani nejsou zamýšlenými destinacemi migrantů. Především ovšem, a na to upozorňuje právník Harald Christian Scheu, takové nastavení vůbec neodráží míru podílu jednotlivých států na vzniku migrační krize. Komplexitu vztahu k situaci v jednotlivých státech původu, k rozvrácení Libye, které umožnilo otevření významné cesty pro migranty, resp. odpovědnost jednotlivých evropských států za tyto události nelze vyjádřit v přesných procentuálních podílech. Ptejme se, zda by tíhu migračních toků neměly nést především ty státy EU, které se účastnily na nelegálním vojenském zásahu proti Kaddáfího Libyi, ty, které měly podíl na vzniku občanské války v Sýrii apod. [doplnil bych invazi do Iráku v roce 2003 z vylhaných důvodů] Scheu uzavírá, že ve světle těchto komplexních a těžko rozluštitelných souvislostí se jeví stanovení kvót podle zdánlivě objektivních počtů za naprosto nevhodné.[4] Obdobně profesor Václav Pavlíček říká: „[O]dpovědnost za současný chaos a jeho následky nemají jen gangy, které zneužívají utrpení lidí z problémových zemí k obohacení, ale také mocnosti, které svými intervencemi rozložily tamní státní struktury a umožnily tak jejich rozpad, otevřely fakticky stavidla pro války kmenů a různých skupin. Soucit k osudu jednotlivců, dětí a žen by neměl být argumentem viníků tohoto utrpení, aby pak požadovali solidaritu od těch, kteří nic výše zmíněného nezavinili.“[5]
Musíme vzdorovat nátlaku, politické korektnosti, hře na city, odvolávání se na ušlechtilé pohnutky, očerňování odpůrců. Slovy Petra Fialy: „Nenechme si nikým namluvit, že státy, které nechtějí kvóty, jsou nesolidární a protievropské, že lidé, kteří odmítají kvóty, jsou nehumánní a sobečtí nacionalisté. Je to přesně naopak: prosazovatelé kvót ztratili nejen zdravý rozum, ale i úctu k lidem, k hodnotám, k suverenitě národních společností, k lidské důstojnosti a jednají proti zájmům evropské civilizace. Ne my, ale oni by měli pociťovat vinu. Nechceme-li ztratit vše, co udělalo Evropu důstojnějším a lidštějším místem pro život, než je tomu kdekoli jinde, nesmíme je přestat z toho usvědčovat.“[6]
4) Přerozdělování problému namísto snahy o skutečné řešení
Jak již bylo řečeno v předchozím dílu, pohodlné „řešení“ problémů jejich tupým přerozdělením mezi všechny členské státy je v Unii obvyklou praxí. Centralisté se často spokojí s tím, že problém přerozdělí mezi všechny členské státy, a tím je z jejich pohledu vyřešen. Jádro problému – neschopnost zamezit pokračování masového přílivu ilegálních migrantů do schengenského prostoru a čelit související bezpečnostní a sociální zátěži – zůstává přitom přerozdělováním zcela nedotčeno.
Dosavadní vývoj jasně ukazuje, že rozhodování v bruselském centru je oproti úrovni jednotlivých států v řešení migračních toků a bezpečnostních otázek neefektivní, neakceschopné, bezradné, utápějící se v chaosu. Unijní orgány na rozdíl od zákonodárců a bezpečnostního aparátu členských států nejsou schopny pružně reagovat na situaci a přijímat rychlá a účinná opatření. V Evropské radě a Radě se střetávají diametrálně odlišné názory různých skupin členských států. Komise a Evropský parlament, které obecně ukazují nanejvýš vstřícnou tvář k uprchlíkům, nesledují ani tak cíl zastavení migrační vlny, ale především záchranu Schengenu a vytěžení krize k dalšímu utužení centralismu. Trvá měsíce, než celý těžkopádný systém vyprodukuje něco hmatatelnějšího, než jsou papíry popsané ambiciózními a naléhavými prohlášeními, závěry, strategiemi apod. Opatření, k nimž se Brusel nakonec zmůže, se pohybují spíše v rovině přerozdělování následků – ať už v rovině financí (fondy), nebo samotných migrantů (kvóty) – a drahého nákupu cizí pomoci (Turecko), přičemž jen ta zatím přinášela ovoce. Zda něčemu může pomoci nová Evropská pohraniční a pobřežní stráž a její nepočetné jednotky, je velkou otázkou.
5) Nefunkčnost systému
Dvouletá zkušenost s dočasnými mechanismy ukazuje, že systém přerozdělování migrantů je nefunkční. Zadrhává se na neochotě spolupracovat na straně přijímajících členských států, na organizačních nedostatcích na straně odesílajících států, na odporu migrantů a na celkové administrativní a logistické náročnosti. Řada států je zásadně proti tomuto modelu (zejména země V4), řada dalších k němu nemá důvěru. Žádný zázračný automatický informační systém, o kterém se hovoří v souvislosti s návrhem trvalého mechanismu, nemůže tyto základní překážky překonat. Další rozvíjení celého konceptu vidím jako naprosto neperspektivní.
[1] Prohlášení Václava Klause a IVK k nepřijatelnému zacházení Evropské unie s Českou republikou [13. 6. 2017]
[2] Weigl J.: Jde o naši zemi a její svobodu, Newsletter Plus, červen 2017.
[3] Srov. Vaněk T.: Nadměrné metry, http://www.parlamentnilisty.cz [13. 5. 2015].
[4] Scheu H. Ch.: Několik poznámek k návrhu uprchlických kvót v rámci Evropské unie, http://www.citime.cz [5. 6. 2015].
[5] Ústavní právník k migrační krizi: Stát rozhoduje, komu umožní vstup, http://www.novinky.cz [11. 7. 2016].
[6] Fiala P.: Kvóty na člověka, http://www.pravybreh.cz [15. 5. 2016].
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (89)
Nová směrnice o energetické náročnosti budov definitivně přijata. Do finále se blíží i migrační pakt. Evropský parlament by chtěl zakotvit právo na interrupci do Listiny základních práv EU.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (88)
Jaderná energie přestává být v EU v nemilosti. Akt o kritických surovinách byl definitivně přijat. Soudní dvůr EU projde významnou reformou. Charles Michel říká, že pokud chceme mír, musíme se připravit na válku.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (87)
Unijní orgány se chtějí více zaměřit na klimatická rizika. Komise doporučila zahájení přístupových rozhovorů s Bosnou. Evropský parlament chystá žalobu na Komisi kvůli uvolnění části blokovaných peněz z fondů Maďarsku.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (86)
Brusel představil první strategii EU pro obranný průmysl. Ursula von der Leyenová získala nominaci EPP pro další funkční období. Komise zahájila průzkum mínění zemědělců o administrativních překážkách. Unie slavila MDŽ.
Tomáš Břicháček
Korespondenční volba v kontextu aktuálních ohrožení demokracie
Demokracie dnes čelí mnoha výzvám. Tu je z ní ukusováno, tu je umlčována, tu si ji někdo přivlastňuje, tu ji někdo chce vylepšovat. Zavedení korespondenční volby by představovalo dodatečný destabilizační prvek.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (85)
Počet žádostí o azyl v EU byl v roce 2023 nejvyšší od migrační krize. Podle von der Leyenové EU musí v příštích letech výrazně posílit kapacitu svého obranného průmyslu. Dlouhodobý rozpočet EU na období 2021–2027 byl revidován.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (84)
Von der Leyenová se bude znovu ucházet o post předsedkyně Komise. Rada rozhodla o spuštění vojenské námořní operace EU v Rudém moři. Nová směrnice má udělat ze spotřebitelů aktéry zelené transformace.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (83)
Komise doporučuje nastavit průběžný cíl snižování emisí k roku 2040 na 90 %. Evropský parlament už je znepokojen nad stavem právního státu i v Řecku. Chystá se další legislativní smršť.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (82)
EU schválila balík pomoci pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur. Spotřebitelé by měli více využívat opravu namísto výměny nebo koupě nového zboží. Komise si chce usmířit zemědělce.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (81)
Tvrdé emisní normy postihnou vedle automobilů a dodávek i těžká vozidla. Evropský parlament má obavy o stav právního státu na Slovensku, a ještě mnohem více ho trápí Maďarsko... a také evropské dějiny.
Tomáš Břicháček
Soumrak automobilu jako alegorie soumraku Západu
Uměle tlačený zánik klasického evropského automobilu je příznakem i alegorií civilizační krize Evropy a Západu.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (80)
EU zahájí přístupová jednání s Ukrajinou a Moldavskem. Rada a EP uzavřely diskusi o velkém množství legislativních návrhů. Komise hrozí svou holí „právního státu“ už i Slovensku.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (79)
Brusel chce harmonizovaná pravidla (už i) pro chov psů a koček. Všechny nové budovy mají být od roku 2030 bezemisní. Chystá se další tažení proti nenávisti. Prezidentka ECB se zamýšlela nad posílením globálního vládnutí.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (78)
EU přijíždí s velkými ambicemi na klimatickou konferenci v Dubaji. Podle von der Leyenové by mladá generace měla zvrátit brexit. Bývalý guvernér ECB Mario Draghi prohlásil, že EU se musí přeměnit ve stát.
Tomáš Břicháček
Tento týden v EU (77)
Evropský parlament navrhuje radikální federalistickou reformu zakládacích smluv. Unijní představitelé slavili 10. výročí Majdanu. Komise chce zavést celounijní monitorování lesů. Školy mají podporovat společnou evropskou identitu.
Tomáš Břicháček
Zelená otrava a závod s časem
S Green Dealem jsme na tom tak, jako když někdo před chvílí snědl velkou dávku jedovatých hub, ty už jsou v jeho žaludku, ale jed ještě nezačal pořádně působit. Záchrana pacienta je možná, ale rozhodující je rychlá reakce.
Tomáš Břicháček
Týden v EU (76)
Herečka Blanchettová poradila Unii, aby se zaměřila více na ochranu migrantů, než na posilování hranic. Komise doporučila zahájit přístupová jednání s Ukrajinou, Bosnou a Moldavskem. Došlo k dohodě o nařízení o obnově přírody.
Tomáš Břicháček
Týden v EU (75)
Rada přijala nařízení o zelených dluhopisech. V Evropském parlamentu se rodí plán radikální federalistické reformy EU. Komise chce podpořit další rozvoj větrníků, které jsou prý chloubou evropské integrace.
Tomáš Břicháček
Nepoučitelní, nenapravitelní a stále více radikální
V Evropském parlamentu vzniká návrh dalekosáhlé federalizační reformy zakládacích smluv EU. Více pravomocí pro EU, političtější instituce, méně jednomyslnosti, více genderu, schvalování změny smluv referendem, apod.
Tomáš Břicháček
Týden v EU (74)
Projekt digitálního eura se posouvá do další fáze. Komise předložila pracovní program na rok 2024. Evropská rada projednávala situaci na blízkém Východě. Sacharovova cena míří do Íránu. Několik stovek unijních úředníků protestuje.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 338
- Celková karma 15,52
- Průměrná čtenost 1241x