Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pokrokáři v talárech

1. 08. 2017 20:00:00
Slovy Zdeňka Koudelky: "Zasedá-li náš Ústavní soud, nemůže se být nikdo jist ničím, ani tím, že nepromění muže v ženu a místo tatínka a maminky

Ústavní soud udělal z českého „veřejného pořádku“ veřejný dům

Snad každý právník je poctěn, když jeho odborné texty cituje ve svých rozhodnutích Ústavní soud. Za normálních okolností (by) to byl i můj případ. Když jsem ale našel svoje jméno v nálezu I. ÚS 3226/16 z 29. června 2017, nejenže jsem z toho žádnou radost neměl, ale byl jsem naopak nanejvýš rozezlen a pobouřen.

Když jsme s kolegy před několika lety psali komentář k zákonu o mezinárodním právu soukromém (C. H. Beck, 2014), nikdo nemohl tušit, že jednou naše kniha poslouží Ústavnímu soudu jako argumentační berlička pro prosazování pomýlených levicově-pokrokářských vizí a k destrukci institutu veřejného pořádku.

Ústavní soud v uvedeném nálezu zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu z července 2016, kterým bylo částečně odepřeno uznání kalifornského rozhodnutí, jímž byli určeni jako rodiče dítěte dva homosexuálové, kterým dítě odnosila nájemná náhradní matka. Nejvyšší soud již dříve uznal otcovství jednoho z mužů, českého občana, nepřipustil nicméně uznání jeho dánského partnera („manžela“) jako druhého rodiče namísto matky pro rozpor s českým veřejným pořádkem. Ústavní soud naopak rozpor s veřejným pořádkem neshledal, zatímco rozhodnutí Nejvyššího soudu považoval za neslučitelné s právem na rodinný život a nerespektující hledisko nejlepšího zájmu dítěte. Při svém závěru ohledně veřejného pořádku se bohužel opřel i o náš výklad k tomuto institutu v uvedeném komentáři (viz odst. 57).

Pokud jde o základní hodnocení případu, to nejdůležitější již bylo řečeno. Ztotožňuji se zejména s kritickými příspěvky Zdeňka Koudelky (Ústavní soud – ohrožení demokracie), Ivo Telce (Kritický pohled na nález Ústavního soudu: uznání kalifornského rodičovského statusu stejnopohlavního manžela), Hany Lipovské (Destrukce rodiny Ústavním soudem pokračuje) a Institutu Václava Klause (Pozor na Ústavní soud). Několik dodatečných poznámek si nicméně zasluhuje problematika veřejného pořádku a ideová východiska našeho výkladu v komentáři.

Výhrada veřejného pořádku je v právních řádech států světa standardním institutem. Jde o jakousi záchrannou brzdu v rukou soudů, popř. dalších orgánů daného státu, která umožňuje pro rozpor s veřejným pořádkem výjimečně vyloučit působení prvků z cizího právního řádu – zejména použití ustanovení cizího práva nebo uznání cizího soudního rozhodnutí – v situacích, kdy zákon (mezinárodní smlouva, předpis EU) takové působení jinak předpokládá.

Nakolik je možno zobecnit přístupy jednotlivých zemí, veřejný pořádek zahrnuje základní zásady a hodnoty právního řádu, základní zájmy státu a společnosti. V českém právu se tento pojem tradičně definuje jako zásady společenského a státního zřízení České republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat. Nauka dovozuje, že jde zejména o ty zásady, jejichž zachování směřuje k uspokojování základních zájmů státu a společnosti, a o zásady právního státu. Výhrada má bránit tomu, aby element z cizího právního prostředí přinesl důsledky, které by byly v tuzemsku nesnesitelné a neudržitelné.

Mělo by být tedy např. vyloučeno použití ustanovení cizího právního řádu, které by diskriminovalo ženy nebo příslušníky některé rasy, národnosti, apod., nemohlo by být uznáno cizí rozhodnutí vzešlé z řízení, kde nebylo dodrženo právo na spravedlivý proces, nemohl by být uznán poměr otrokáře a otroka apod.

V nauce mezinárodního práva soukromého dlouhodobě panovala představa, že výhrada bude nejčastěji směřovat proti působení prvků z méně vyspělých států, např. těch, kde se uplatňuje právo šaría nebo kde nefunguje justice. K jednotlivým případům využití této brzdy ovšem tu a tam dochází i mezi vyspělými státy, zejména při uznávání cizích rozhodnutí, a to hlavně pro nedodržení podmínek spravedlivého procesu ve státě původu rozhodnutí.

V posledních letech někteří z nás začali cítit, že výhrada bude muset sloužit také ve vztahu k extrémním výdobytkům levicového progresivismu v zemích na Západ od našich hranic, předně v souvislosti s rychlým a agresivním prosazováním agendy sexuálních menšin, jehož výplody (homosexuální „manželství“, náhradní rodičovství apod.) jsou českému prostředí a zdejší představě o přirozenosti a zdravém rozumu většinově velmi cizí. Nejvyšší soud tuto linii v zásadě držel. Po červnovém nálezu Ústavního soudu však vidíme, že toto pojetí padá.

Výhradu veřejného pořádku jsem vždy považoval za klíčový nástroj pro ochranu českého právního řádu a českých občanů před takovými vlivy z jiných civilizačně-kulturních okruhů, které jsou v hrubém rozporu s naším vnímáním lidskosti, přirozenosti a základního uspořádání mezilidských vztahů, s naší představou o právním státu, a obecně s našimi základními hodnotami.

Ústavní soud svým rozhodnutím tuto záchrannou brzdu paralyzoval. Ukázal maximální otevřenost zahraničním vlivům a minimální vůli chránit základní hodnoty české společnosti. Podrývá tím nejen institut veřejného pořádku, ale i to, co má tento uvnitř státu chránit. V rozbouřené době, kdy na jedné straně rychlým tempem postupuje rozklad společenských struktur Západu, a na druhé straně Evropa dále čelí migračním tlakům a lze očekávat vzrůstající interakce s cizí právní kulturou, pokrokáři v talárech postupně rozleptávají (už tak dost zrezivělou) kotvu tradičních hodnot. Co přijde dál? Budeme uznávat muslimské mnohoženství, nezletilé manželky, skupinové svazky, sňatky lidí a zvířat? Ani se nechce všechny důsledky domýšlet.

Podtrženo a sečteno: Ústavní soud udělal z důstojného a významného institutu veřejného pořádku – kulantně řečeno – veřejný dům, který vyhoví všem choutkám a vášním dovoleným zahraničními právními řády. Na vlastní hodnoty a vzorce chování sdílené po generace máme rezignovat, respektive máme je přizpůsobit cizím modelům.

Je to velmi smutné. Stejně tak mě mrzí, že si přitom soud vzal do úst náš komentář k zákonu o mezinárodním právu soukromém, který žádný podklad pro něco podobného nedává.

* * *

Nedávno jsem v jednom rozhovoru k migrační krizi na otázku, jestli hrozí v souvislosti s migrační vlnou zánik evropské civilizace, odpověděl:

Domnívám se, že migrační krize při vší své závažnosti představuje pouhý střípek a příznak mnohem dalekosáhlejšího rozvratu Evropy. Jde jistě o ohrožení evropské křesťanské civilizace zvnějšku ze strany konkurenčních civilizací. Mám však obavy, že naše civilizace je v mnohem podstatnější míře ohrožena zevnitř vlastním úpadkem a nebezpečnými ideologiemi, které rozleptávají její základní stavební prvky a brání reprodukci jak fyzické, tak duchovní.

Evropské národy stojí v mnoha ohledech na šikmé ploše. Vymírají, přestávají si uvědomovat sebe sama, upadají mravně a kulturně, vězí v těžkopádném a degenerativním sociálním systému, jsou zadlužené, dobrovolně se vzdávají správy svých věcí. Na vlnách genderové ideologie, kultu sexuálních menšin, multikulturalismu, politické korektnosti, environmentalismu a dalších výhonků levicového progresivismu se řítí k antiutopické společnosti, která bude mnohem vzdálenější staré evropské civilizaci, než je kulturní prostředí nynějších migrantů, a která už nebude něčím, co by za obranu před vnějším světem vůbec stálo.

Rozhodnutí Ústavního soudu mě jen utvrzuje v tomto pohledu.

Autor: Tomáš Břicháček | úterý 1.8.2017 20:00 | karma článku: 38.92 | přečteno: 2273x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Diskuse o reformě EU se smrskla na „Agendu lídrů“

Donald Tusk se důstojně ujal role vystavitele pohřbu diskuse o reformě EU. Pojede se dál v zaběhnutých kolejích vesele vstříc „více Evropy“ a světlým zítřkům. Unie se prostě nezmění, a pokud ano, leda k horšímu.

18.10.2017 v 20:00 | Karma článku: 25.37 | Přečteno: 367 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Volba menšího zla nadělá méně škody než naivita

Přistupujme k volbám primárně jako k příležitosti ovlivnit směřování státu, ne jako k vyznání lásky k tomu či onomu subjektu. Těžko u volební urny, lehčeji v následujícím volebním období.

16.10.2017 v 13:00 | Karma článku: 11.65 | Přečteno: 830 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Králova řeč

Španělský král Felipe VI. včera večer na pozadí pokusu o puč v Katalánsku přednesl zásadní projev, ve kterém odsoudil jednání katalánské samosprávy a vyzval státní orgány k nastolení pořádku.

4.10.2017 v 15:00 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 2456 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Španělsko má plné právo chránit svou celistvost a ústavní pořádek

Události kolem katalánského referenda nepřipomínají listopad 1989, ale sudetoněmecký puč v roce 1938. Španělské orgány měly plné právo zasáhnout.

2.10.2017 v 13:00 | Karma článku: 30.67 | Přečteno: 5053 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Moji deváťáci zůstali jak opaření stát, když vešli do krypty, kde zahynul Gabčík a Kubiš

Jindy velmi rozverní, na holky, fotbal (ale už i společenské dění a svět) orientovaní habáni zůstali stát, mě i některým z nich zamrazilo a ukápla slza. Proč?

20.10.2017 v 14:55 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 352 |

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 281 | Diskuse

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 338 | Diskuse

Karel Ábelovský

Složitá a také trnitá, bývá cesta

... k jednoduchým pravdám, které jsou-li skutečně pravdou, jsou vždy kupodivu prosté a jednoduché. Paradox, ale tak to prostě je. A také se ptáme "komu ku prospěchu", což bývá jasný ukazatel směru pátrání, po takové pravdě.

20.10.2017 v 11:09 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 128 | Diskuse

Pavel Chalupský

Koho se naše demokracie bojí?

Povím Vám životní příběh jednoho policisty. Psal se rok 1980 a po ukončení nástupní policejní školy byl společně s dalšími 150 kolegy na rok ROZKAZEM převelen k ochraně státních, vládních budov. Zdůrazňuji ROZKAZEM.

20.10.2017 v 9:27 | Karma článku: 26.68 | Přečteno: 759 | Diskuse
Počet článků 136 Celková karma 29.85 Průměrná čtenost 1450

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se evropské integraci, kulturní válce a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.