Švindl

18. 07. 2017 21:41:23
Letní povídka - vzpomínka na prázdniny 1992, karetní hru švindl a jednu slečnu u struhařovského rybníka.

Bylo léto 1992 a mně bylo právě deset. Jako každý rok jsem tehdy trávil začátek prázdnin s dědou a babičkou ve Struhařově u Prahy ve stárnoucím rekreačním středisku, které ještě dožívalo z časů minulého režimu.

Byly to prázdniny bohaté na události a na zážitky. Poznamenala je politicky vypjatá situace, kdy se dnes a denně řešil další osud federace. Také si vzpomínám na to velké vzrušení, když jsem otevřel řádkovaný blok se zelenými deskami a začal ho popisovat svými prvními literárními pokusy. Bylo krásné počasí a v uších mi zněla taková chytlavá píseň: Queen Elizabeth, houpá se na vlnách Atlantiku. S ní poznáš ten svět, krásných i záhadných okamžiků...

Měl jsem tam o něco starší kamarádku Karolínu, vnučku babiččiny známé. Jezdili jsme spolu na kole, chodili jsme se koupat k rybníku, hráli jsme si na Dempseyho a Makepeaceovou, plížili jsme se vysokou travou, v noci jsme pozorovali světlušky a vůbec prováděli jsme spoustu dalších vylomenin.

Tuhle sezónu se k nám přidala ještě jistá Blanka, holka z vedlejší vesnice. Karolína ji jednou přivedla; ani nevím, jak se seznámily. Blance bylo jedenáct. Byla to hezká tmavovláska s rozvernýma očima a na svůj věk vypadala dost vyspěle. Pod tričkem už se pomalu začínala vzdouvat do krásy. Koukala na mě docela jinak než moje dětská kamarádka – tak zvláštně, tajuplně, s úsměvem, který bych až o pár let později uměl pojmenovat jako vyzývavý.

Jedno horké odpoledne jsme takhle ve třech vyrazili k rybníku. Rozložili jsme si osušky a deky v trávě pod břízami, nafoukli jsme matrace a hurá do vody. Bylo to příjemné osvěžení. Plavali jsme až na druhou stranu ke stavidlu a zase zpátky, slunili se na matracích, potápěli jsme se, skákali jsme šipky z plovoucí plošiny.

Vylezli jsme ven a vrátili se k dekám. Blanka se obtočila velkým ručníkem, pod ním si sundala plavky a dala je sušit na trávu. Na vrch si pak vzala tričko, kolem pasu nechala jen ten ručník. Zase se na mě tak podivně dívala, jako že, co já na to.

Potom jsme hráli „švindl“, který nás naučila právě Blanka. Byla to taková jednoduchá hra s kanastovými kartami. Každý hráč dostane stejný počet karet a první vynese nějakou barvu. Další pak pokládají vždy po jedné kartě lícem dolů a tváří se, že je to stejná barva, ať už je to pravda, nebo ne. Kdo je na řadě a má podezření, že ten před ním švindloval, může kartu zkontrolovat. Pokud předchůdce podváděl, je potrestán tím, že si musí vzít celou hromádku. Pokud byla barva naopak správná, bere si celou hromádku nedůvěřivý spoluhráč. Vyhrává ten, kdo se zbaví všech karet.

Možná, že si ta pravidla nepamatuji přesně, ale to ostatní docela jistě. Otočil jsem kartu, kterou vynesla Blanka, barva byla ale správná a já si tak musel vzít tučný balík karet. Blanka, která teď už měla vítězství nadosah, se zasmála a radostně sebou švihla z tureckého sedu na záda a zastřihala nohama. A jak zvedala ty nohy nahoru, ručník se shrnul a ... (!!!). No a já jsem si honem prohlédnul všechno, co se tak krásně nabízelo.

Co k tomu říct? Tenkrát v to horké odpoledne u struhařovského rybníka jsem měl pocit, že život právě začíná.

Blanka se k nám občas připojila ještě následující léto. Od té doby jsem ji ale už nikdy neviděl a o jejích dalších osudech mi není nic známo. Hádal bych jen tolik, že svoje sladká ženská tajemství si pro sebe dlouho nenechala.

Autor: Tomáš Břicháček | úterý 18.7.2017 21:41 | karma článku: 17.05 | přečteno: 800x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Z obhajoby svobody, kterou jsem poznal v devadesátých letech, neslevím

Psaní článků ani členství ve spolcích nesmí být projevem odvahy. Jsou to jedny ze základních občanských práv, které máme. Zůstanu svůj. Aneb o boji proti dezinformacím a svobodě slova.

7.7.2019 v 8:00 | Karma článku: 43.86 | Přečteno: 6358 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Homo bruxellarum

Jak by měl vypadat „nový evropský člověk“ pro sjednocenou Unii? Musí to být odnárodněný kosmopolitní Evropan, který je náležitě ideologicky zpracován v duchu hodnot pokroku. Pár poznámek k výtvarné variaci na toto téma.

23.6.2019 v 8:00 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 901 | Diskuse

Tomáš Břicháček

ODS je mrtvá, ať žije Trikolóra

ODS se už nevzpamatovala. Trpěliví jsme byli dlouho. Teď je načase otevřít novou kapitolu. Trikolóra je projekt, který vzbuzuje naději. Má to, co ODS chybí: charismatického šéfa, dobrý program a životní elán.

11.6.2019 v 19:00 | Karma článku: 41.61 | Přečteno: 2268 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Namísto přestavby přístavba

Diskuse o budoucnosti EU zahájená po britském referendu pomalu končí. Kýženou změnu kurzu nepřinesla. Dosavadní přístup „více Unie“ – „více doleva“ byl potvrzen. I Miloš Jakeš byl větší reformátor než dnešní evropští vůdci.

21.5.2019 v 19:30 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 985 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Aghová

Povídka sci-fi: Na konci léta.

Letošní léto za moc nestálo, pomyslela Eva, když šla polní cestou směrem ke kopci, na kterém tvořila své obrázky. Takové utahané léto. Nic zvláštního se nestalo, jen takové všední příhody.

16.7.2019 v 7:48 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 178 | Diskuse

Josef Němec

Příšerná země na konci světa

Třicet let. Pro někoho polovina života, pro jiné sotva chvilka. Když se po takovéto době najde lidská kostra v islandském jezeře, kdo jiný se musí chopit vyšetřování evidentní vraždy než Erlendur a jeho tým.

15.7.2019 v 13:54 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Spokojení (povídka (dlouhá (hodně)))

Spokojenost – o to tady běží, pánové. Za tím jdeme, to je náš prvotní cíl. Mít svou židli, svůj stůl a svůj příběh. Postavili jsme si svůj dům, vykachlíčkovali koupelnu a do garáže zaparkovali své auto.

15.7.2019 v 8:30 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 209 | Diskuse

Irena Aghová

Povídka: Klára a František a nejen ztracená bedna.

Na počátku tohoto příběhu, který není ničím výjimečným, ačkoliv ho inspiroval život sám, ale není ani tuctovým, protože jeho protagonisté jsou svým způsobem zvláštní lidé.

14.7.2019 v 16:43 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 185 | Diskuse

Filip Vracovský

Co potřebuje při vaření muž a co potřebuje při vaření žena.

Stejně jako při návštěvě koupelny i při této specifické činnosti se jedná o srážku světů a přístupů k životu.

14.7.2019 v 7:55 | Karma článku: 36.84 | Přečteno: 6115 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 37.95 Průměrná čtenost 1685

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se dění na úrovni EU, obecným otázkám evropské integrace a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm

Najdete na iDNES.cz