Zítra už bude všechno jinak - kapitola 4 (obraz 1)

12. 07. 2017 21:12:00
První obraz čtvrté kapitoly románu na pokračování z daleké budoucnosti České republiky. Čtvrtek 18. ledna 2085, časné ráno.

čtvrtek 18. ledna 2085, časné ráno

Bylo mrazivé lednové ráno, chvilku před šestou. Obloha temná jako uprostřed noci. Na náměstí Lidských práv v srdci Prahy se hustě snášel sníh. Vítr, který se valil od Vltavy po třídě Tolerance, roztáčel sněhové vločky do působivých vírů. Dvě hodiny do rozbřesku – čas zrovna tak na popravu. A vskutku něco na ten způsob se konat bude! Popravčí stroj, kati i odsouzený už jsou na svém místě.

Skupinka dělníků kolem pojízdného jeřábu čeká jen na pokyn a vše může začít. Stavbyvedoucí netrpělivě podupává ve sněhu a visí očima na mladíkovi v barevném kulichu, který akci řídí. Je to Tobias Urban, někdejší progresivní aktivista, kterého politické změny vynesly až na místo šéfa politického odboru pražského magistrátu a do městského výboru strany. Dívá se na hodinky a pečlivě odpočítává minuty do šesté. Je naprosto nezbytné na vteřinu dodržet noční klid. Zákon a pořádek především! Zvláště když konečně vládnou nové zákony a nové pořádky.

Odstranění pomníku Josefa Jungmanna bylo naplánováno na brzkou ranní hodinu a termín nebyl veřejně ohlášen. To proto, aby vše proběhlo hladce bez nejmenšího rozruchu. Když byla koncem předešlého roku strhávána socha Masaryka na Hradčanech, nesešli se zde jen uvědomělí stoupenci pokroku, ale také několik desítek demonstrantů. Vláda a magistrát si nepřály, aby další „sanační práce“ v rámci provádění zákona o odstranění historické zátěže nacionalismu narušovali „extrémisté“, a tudíž byl zvolen obezřetnější postup.

Pro Urbana zvyklého na teplo a pohodlí a vstávání kolem deváté, byl jeho dnešní úkol krutý. Na nohou ho ovšem drželo vědomí, že se obětuje pro noble cause.[1] Uvádět v život klíčový reformní zákon tolik potřebný pro harmonickou koexistenci lidských bytostí je přece velká challenge[2] a velká odpovědnost. Probíhají tu dějinné procesy, které stojí na počátku budování nového spravedlivějšího světa a nového člověka, a on může být přitom. Yes indeed![3]

Pět, čtyři, tři, dva... Je právě šest. Urban, rozechvělý šimravým napětím, dává stavbyvedoucímu zelenou. Ten křikne na svoje muže: „Hadi başlayalım![4] a dílo zkázy může začít.

Zákon hovoří jasně a neúprosně. Veřejná prostranství musí být do 31. prosince 2087 oproštěna od veškerých ostentativních symbolů nacionalismu – názvů, pomníků, pamětních desek apod. Za provedení zákona jsou odpovědné obce, které musí přijmout časově rozfázované akční plány, jež podléhají aprobaci ministerstva vnitra.

Zatímco dělníci kmitají kolem pomníku, mladý funkcionář si ke své velké nevoli všimne hloučku lidí za zátarasem u kláštera františkánů. Jsou to asi dvě desítky vesměs postarších občanů důstojného vzezření. Někdo drží státní vlajku, jiný velký transparent: „HANBA KULTURNÍM BARBARŮM!“ Ozývají se výkřiky „Hanba!“, „Vandalové!“, „Styďte se!“.

„Kurva, kurva, kurva!“ zakleje Urban. Kde se tu najednou vzali? Jak se to mohli dozvědět? Tohle byla přece utajovaná informace! Kdo to prásknul? To musel být někdo z magistrátu. „Typickej českej bordel. Tady se všechno vykecá! Žádná úcta, vole. Kurvy bonzácký!!! Za tohle někdo šeredně zaplatí! Šeredně.“ Tohle se musí vyšetřit. Budou padat hlavy. To je to, že jsme pořád neprovedli důslednou očistu od starých struktur. Exponenti bývalého režimu jsou dál rozlezlí napříč státní správou a škodí.

Jinak jde ale všechno jako po másle. Dělníci během pár minut laserovým drtičem vylámou sochu z podstavce a zavěsí ji na ocelová lana a popruhy. Rameno jeřábu se zvedá a bronzový kolos už se houpá ve vzduchu. „To je epický, ty vo’e! To je epický!“ mumlá sám pro sebe Urban a natočí si video na památku. Demonstranti ve smutné roli psů štěkajících na karavanu provolávají slávu Jungmannovi. Skulptura opíše za letu oblouk a s těžkým žuchnutím dosedá na korbu nákladního auta. Čeká ji cesta do nového velkokapacitního skladu, který zřídilo Státní muzeum speciálně pro umělecká díla odstraněná v rámci „sanačních prací“.

Naproti tomu sokly se v zásadě bez dalšího na místě likvidují. Mobilní ultrazvukové vibrační dekompozitory umožňují během chvíle bezhlučně rozložit kameny a zdivo na padrť. V případě Jungmannova pomníku měli dělníci za úkol předem sejmout zachovalé mramorové a žulové desky, které mohly být použity pro jiné účely. Syenitové jádro bylo rozdrceno na štěrk.

Netrvalo ani hodinu a po pomníku, který téměř 207 let tvořil dominantu náměstí, zbyl jen okolní záhon a jeho elipsovitý kamenný lem. O osudu tohoto drobného pozůstatku se teprve rozhodne v rámci umělecké soutěže o nový artefakt, který by zde měl vyrůst. Jisté je jedno: dílo by mělo souznít s tematikou lidských práv a mělo by mít hlubokou symbolickou hodnotu.

Mužík s kozí bradkou spokojeně podepisuje předávací protokol a poplácává stavbyvedoucího po zádech. Ano, s pracovníky firmy Özyurtlar İnşaat, která získala tuto obří veřejnou zakázku v Praze a ve Středních Čechách, se teď bude vídat často. V příštích týdnech nás čeká Palacký na náměstí Rovnosti – to půjde trochu obtížněji, je to pořádné monstrum, – Jirásek kousek vedle na náměstí Udržitelného rozvoje – to bude hračka, – a taky Rieger na Vinohradech v parku Multikulturního soužití... Přesné pořadí a data se určí těsně před akcí a budou podléhat utajení. Dnešní faux pas s extrémisty se už nesmí opakovat.

Jeřáb odjel a za ním se vydává na cestu nákladní automobil s velikánem národních dějin na korbě. Toho čeká poslední projížďka ulicí, která mu dvě století patřila, a o kterou nyní stejně jako o náměstí přišel. Nově se jmenuje Sociálního začlenění.

Tobias Urban se za startujícím vozem výsměšně šklebí a zvedá pravou ruku se vztyčeným prostředníkem. Ani si nevšimne, když ho při tomto gestu v detailu zachytí objektiv zkušeného fotografa. Dlouhán v plášti se potutelně usmál, hbitě odkráčel k paláci Adria a odjíždějícímu obrozenci zasalutoval.

[1] Angl. ušlechtilá pohnutka, vznešená věc.

[2] Angl. výzva.

[3] Angl. vskutku.

[4] Tur. Začněme! Dejme se do práce!

Autor: Tomáš Břicháček | středa 12.7.2017 21:12 | karma článku: 17.78 | přečteno: 414x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Z obhajoby svobody, kterou jsem poznal v devadesátých letech, neslevím

Psaní článků ani členství ve spolcích nesmí být projevem odvahy. Jsou to jedny ze základních občanských práv, které máme. Zůstanu svůj. Aneb o boji proti dezinformacím a svobodě slova.

7.7.2019 v 8:00 | Karma článku: 43.86 | Přečteno: 6358 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Homo bruxellarum

Jak by měl vypadat „nový evropský člověk“ pro sjednocenou Unii? Musí to být odnárodněný kosmopolitní Evropan, který je náležitě ideologicky zpracován v duchu hodnot pokroku. Pár poznámek k výtvarné variaci na toto téma.

23.6.2019 v 8:00 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 901 | Diskuse

Tomáš Břicháček

ODS je mrtvá, ať žije Trikolóra

ODS se už nevzpamatovala. Trpěliví jsme byli dlouho. Teď je načase otevřít novou kapitolu. Trikolóra je projekt, který vzbuzuje naději. Má to, co ODS chybí: charismatického šéfa, dobrý program a životní elán.

11.6.2019 v 19:00 | Karma článku: 41.61 | Přečteno: 2268 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Namísto přestavby přístavba

Diskuse o budoucnosti EU zahájená po britském referendu pomalu končí. Kýženou změnu kurzu nepřinesla. Dosavadní přístup „více Unie“ – „více doleva“ byl potvrzen. I Miloš Jakeš byl větší reformátor než dnešní evropští vůdci.

21.5.2019 v 19:30 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 985 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Aghová

Povídka sci-fi: Na konci léta.

Letošní léto za moc nestálo, pomyslela Eva, když šla polní cestou směrem ke kopci, na kterém tvořila své obrázky. Takové utahané léto. Nic zvláštního se nestalo, jen takové všední příhody.

16.7.2019 v 7:48 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 178 | Diskuse

Josef Němec

Příšerná země na konci světa

Třicet let. Pro někoho polovina života, pro jiné sotva chvilka. Když se po takovéto době najde lidská kostra v islandském jezeře, kdo jiný se musí chopit vyšetřování evidentní vraždy než Erlendur a jeho tým.

15.7.2019 v 13:54 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Spokojení (povídka (dlouhá (hodně)))

Spokojenost – o to tady běží, pánové. Za tím jdeme, to je náš prvotní cíl. Mít svou židli, svůj stůl a svůj příběh. Postavili jsme si svůj dům, vykachlíčkovali koupelnu a do garáže zaparkovali své auto.

15.7.2019 v 8:30 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 209 | Diskuse

Irena Aghová

Povídka: Klára a František a nejen ztracená bedna.

Na počátku tohoto příběhu, který není ničím výjimečným, ačkoliv ho inspiroval život sám, ale není ani tuctovým, protože jeho protagonisté jsou svým způsobem zvláštní lidé.

14.7.2019 v 16:43 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 185 | Diskuse

Filip Vracovský

Co potřebuje při vaření muž a co potřebuje při vaření žena.

Stejně jako při návštěvě koupelny i při této specifické činnosti se jedná o srážku světů a přístupů k životu.

14.7.2019 v 7:55 | Karma článku: 36.84 | Přečteno: 6115 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 37.95 Průměrná čtenost 1685

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se dění na úrovni EU, obecným otázkám evropské integrace a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm

Najdete na iDNES.cz