Únos Európy evropskými centralisty

16. 09. 2015 13:00:00
Úvaha o tom, jak si evropští centralisté přivlastňují pojem „Evropy“. Neměli bychom jej bez boje vydat, stejně jako Evropu samu, a to zvlášť v době, kdy se ukazuje, že centralismus přivedl celý integrační projekt do havárie.

Minulý týden jsem zde krátce komentoval „zprávu o stavu Unie“, kterou pronesl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker před europoslanci 9. září. Juncker si v ní stěžoval, že „v této Unii není dost Evropy“ a vypočítával, kde všude „více Evropy“ potřebujeme. O nezbytnosti „více Evropy“ často řečnil také Junckerův předchůdce Barroso nebo bývalá komisařka Viviane Redingová. Ta také ráda pronášela poučku: „Evropa je řešení, ne problém“ a stejně se jmenoval manifest, který v září 2011 sepsalo několik vysloužilých čelných politiků – mezi nimi Jacques Delors, Tony Blair, Gerhard Schröder nebo Felipe Gonzáles. Na vyjádření tohoto typu narážíme dnes a denně na nejrůznějších fórech.

A co to vlastně je ona „Evropa“, kterou nám výše uvedení a spolu s nimi všichni oni Cohn-Benditové, Schulzové, Verhofstadtové, Leinenové tolik vnucují? Inu, použije-li jméno starého kontinentu evropský centralista, má na mysli spojení evropských zemí do jednoho (nad)státního útvaru, vládu z jednoho centra, vytvoření supervelmoci („Europe puissance“) s jednotnou zahraniční a obrannou politikou, globálního hráče, který udává směr, a funguje jako protipól Spojených států, Ruska nebo Číny. „Více Evropy“ znamená pokrok na cestě k tomuto snu, tj. jakékoli posilování moci jednotných institucí, expanzi unijní regulace, přidávání dalších a dalších atributů státu unijní konstrukci. „Proevropský“ či „Evropan“ je ten, kde to vidí právě takto. Ten, kdo nesouhlasí, je naopak ocejchován jako „euroskeptik“, „eurofob“ nebo třeba „nacionalista“, „zpátečník“, či „populista“.

Ideologie, která stojí za tímto pojetím „Evropy“, vychází z programového centralismu. Její zastánci považují přesun moci na ústřední úroveň a expanzi činnosti Unie za pozitivní hodnotu a pokrok, a vidí v tom smysl sám o sobě, který není třeba ničím odůvodňovat. Pokud už na nějakou argumentaci dojde, často zůstane u tezí (dogmat) o tom, že Unie přináší mír a prosperitu, u frází typu „v jednotě je naše síla“, u víry, že velký celek dokáže spravovat věci veřejné a řešit aktuální problémy lépe a účinněji než národní stát či nižší úrovně. Centralisté často prosazují toliko přenesení problémů na centrální úroveň, zatímco samotná věcná řešení jsou pro ně vedlejší. Centralizaci – kterou rádi titulují lépe znějícím slovem „integrace“ – vnímají jako univerzální všelék, který předepisují na jakýkoli neduh. Nejrůznější obtíže, s nimiž se Unie a její členské státy potýkají, jsou přičítány nedostatečným pravomocím bruselského centra. Volba prý je jasná: další prohloubení „integrace“, nebo cesta k úpadku. Tato ideologie v každém případě představuje konkurenční vizi ke státnosti evropských zemí. Směřuje k vytvoření evropského státu, který nahradí a odstraní členské státy, které mají být degradovány do role jeho provincií.

V této souvislosti vždy připomínám antickou báj, která se promítla do názvu našeho kontinentu. Ta pojednává o únosu půvabné Európy bohem Diem proměněným do podoby býka. Tento výjev, který od nepaměti inspiroval malíře a sochaře, poskytuje vhodný příměr pro celou situaci. „Evropa“ jako by znovu byla obětí jednoho velkého únosu, únosu ze strany věrozvěstů evropského státu. Ti si ji přivlastňují a jsou jejími samozvanými mluvčími, třebaže k tomu nemají žádný mandát. Margaret Thatcherová se proti tomu kdysi velmi případně ohradila: „Neměli bychom nechat ty, kteří podporují myšlenku federativní Evropy, předstírat, že jsou jaksi více evropští než my ostatní. To nejsou; jsou jen více federalističtí. Na federativní struktuře není nic specificky evropského – je tomu ve skutečnosti naopak: jestli je něco evropské, pak je to národní stát.“[1]

Britský politický komentátor John O'Sullivan centralistickou ideologii, která si usurpuje „Evropu“, přesvědčivě demaskuje jako druh nacionalismu. Všímá si, že zatímco se evropští centralisté „pyšní tím, že EU je ztělesněním antinacionalismu, který překonal pochmurné dědictví malých evropských nacionalismů, údajně odpovědných za dvě světové války“, sám představuje specifický zahalený nacionalismus, „euronacionalismus Evropské unie“. Jak říká: „Je poněkud zvláštní charakterizovat jako antinacionalistické hnutí, jež tvrdí, že Evropané jsou jediným, kulturou spojeným národem, jehož očividným osudem je vytvořit jeden stát s vlastní vlajkou, měnou, občanstvím, zahraniční politikou, ozbrojenými silami a vládou. Všechna jiná hnutí s těmito cíli jsou považována za hnutí nacionalistická... Evropské unii se tím, že se sama vydává spíše za protilátku proti evropskému nacionalismu než za jeho nejnovější ztělesnění, podařilo uniknout zpod kontroly toho, zda se naopak právě tímto směrem neubírá.“[2]

Pojem „Evropy“ nesmíme euronacionalistům bez boje vydat, stejně jako Evropu samu, a to zvlášť v době, kdy se ukazuje, že centralismus přivedl celý integrační projekt do havárie. Dluhová i imigrační krize jsou nejflagrantnější projevy toho, že stále a bezhlavě se zrychlující motor evropské integra­ce se zavařil a vytváří dnes více problémů než užitku. Unie se stala prostorem hospodářské stagnace, nezaměstnanosti, sdílených dluhů, těžkopádné regulace, byrokracie, sociálního inženýrství a, jak vidíme, nově nejspíš i přerozdělování migrantů. Tam, kde jsme, nás přivedlo právě volání po „více Evropy“ v onom pokřiveném smyslu. Nerezignujme na ochranu jména Evropy před těmi, kteří si jej neoprávněně přivlastňují, ani na boj proti centralismu. Jinak se toto jméno obyvatelům starého kontinentu brzy nutně zprotiví.

[1] Z projevu v dolní sněmovně britského parlamentu, 26. 6. 1991. Dostupné z http://www.margaretthatcher.org/.

[2] O'Sullivan J.: The Curse of Euro-Nationalism. National Review, Vol. LIII, No. 15, 2001.

Autor: Tomáš Břicháček | středa 16.9.2015 13:00 | karma článku: 27.68 | přečteno: 966x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Z obhajoby svobody, kterou jsem poznal v devadesátých letech, neslevím

Psaní článků ani členství ve spolcích nesmí být projevem odvahy. Jsou to jedny ze základních občanských práv, které máme. Zůstanu svůj. Aneb o boji proti dezinformacím a svobodě slova.

7.7.2019 v 8:00 | Karma článku: 43.86 | Přečteno: 6358 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Homo bruxellarum

Jak by měl vypadat „nový evropský člověk“ pro sjednocenou Unii? Musí to být odnárodněný kosmopolitní Evropan, který je náležitě ideologicky zpracován v duchu hodnot pokroku. Pár poznámek k výtvarné variaci na toto téma.

23.6.2019 v 8:00 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 901 | Diskuse

Tomáš Břicháček

ODS je mrtvá, ať žije Trikolóra

ODS se už nevzpamatovala. Trpěliví jsme byli dlouho. Teď je načase otevřít novou kapitolu. Trikolóra je projekt, který vzbuzuje naději. Má to, co ODS chybí: charismatického šéfa, dobrý program a životní elán.

11.6.2019 v 19:00 | Karma článku: 41.61 | Přečteno: 2268 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Namísto přestavby přístavba

Diskuse o budoucnosti EU zahájená po britském referendu pomalu končí. Kýženou změnu kurzu nepřinesla. Dosavadní přístup „více Unie“ – „více doleva“ byl potvrzen. I Miloš Jakeš byl větší reformátor než dnešní evropští vůdci.

21.5.2019 v 19:30 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 985 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Vilém Barák

Rovnost v útrobách strojů

Příkladem Golema utrženého z řetězu představuje rezidenční parkování v Brně. Vyvolená skupina získala parkovací privilegium a celé „hlídání pořádku“ probíhá skrytě, v elektronických obvodech. Nikdo neví, jak je s údaji zacházeno.

17.7.2019 v 14:48 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 340 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Lucemburské pokrytectví: Názor vadí, popravy ne

Nový izraelský ministr školství Rafi Peretz se vyjádřil poněkud nešťastně na adresu homosexuálů. V tom smyslu, že by jim pomohla psychoterapie, potažmo (kontroverzní) konverzní terapie.

17.7.2019 v 8:15 | Karma článku: 34.77 | Přečteno: 961 | Diskuse

Jan Bartoň

USA: Rasistou snadno a rychle

Současná fáze předvolebního boje v USA se vrací k jednomu z ústředních témat minulé kampaně. Levicové křídlo Demokratické strany obviňuje prezidenta Donalda Trumpa z rasismu, což není novinkou. Jen se změnily okolnosti.

17.7.2019 v 8:00 | Karma článku: 37.73 | Přečteno: 1251 | Diskuse

Jiří Čumpelík

Česká televize, podivné hospodaření, podivná politika a začerněné smlouvy na peníze?

Bylo by jistě radostí sledovat, jak ta naše děvčata na letošním Wimbledonu válela, ale holt smůla, protože ČT Sport zase nic a kanál NOVA Sport každý nemá možnost chytit.

17.7.2019 v 1:34 | Karma článku: 38.94 | Přečteno: 1032 |

Lubomír Stejskal

Číše čistého vína aneb Proč nevěřím v mírovou dohodu

COGAT je zkratka izraelského úřadu pro koordinaci vládních aktivit na Teritoriích, tj. v Judeji, Samaří a Pásmu Gazy. Na svém Twitteru zveřejnil poučný videoklip: jak fungují letní dětské tábory Hamasu.

16.7.2019 v 19:30 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 37.95 Průměrná čtenost 1685

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se dění na úrovni EU, obecným otázkám evropské integrace a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm

Najdete na iDNES.cz