Evropa potřebuje pevné a mocné federativní sjednocení. Včetně vlastní nezávislé obrany. Musí se přetvořit v ekonomickou, technickou, kulturní i vojenskou velmoc, spočívající na politické bázi deliberativní demokracie. Velmoc na nikom nezávislou. Nabýt postavení, které ji ve světě náleží a které si musí znovu vybudovat. Do takové Evropy by se jistě vrátila i Velká Británie. Do takové Evropy, která by všem svým občanům zaručovala blahobyt a bezpečnost a přispívala k podobnému vývoji i v celém světě.

Británie se vrátit může, ale bez dnes existujících výjimek, tedy musí se zříci libry, úlev do rozpočtu EU atd.

Skutečně lze zajistit dlouhodobé fungování celní unie bez měnové, fiskální a politické unie? Tedy v přerod federálního státu. Kde se ten zázrak stal?

Jo jo. Něco takového by bylo asi potřeba. Avšak nevidím velké naděje na úspěch. Spíš se to samovolně rozpadne a teprve potom dojde k nějakému druhému pokusu na zelené louce.

Poslat členům české vlády a parlamentu, jakož i ostatním 26 zemím. (Předsedovi EK v angličtině, aby měl dvojnásobnou zlost.)

A ještě k té přestavbě:

Navíc (a to je podstatné) budou o tom hovořit a budou chtít u koryt zůstat stejní lidé, kteří to předtím do toho neutěšeného stavu dovedli, což už samo o sobě je naprostou zárukou toho, že to vyjít nemůže. I to je společné s tou Jakešovou tzv. přestavbou. Jakeš povýšil na generálního tajemníka, ale byl tam celou dobu předtím v různých funkcích, Husák zůstal prezidentem, byl tam i Biľak, Fojtík, Zavadil, Adamec, Čalfa a další živoucí fosilie. A totéž bude i nyní: Zase tam budou strašit ti, kteří tady straší již patnáct nebo dvacet let.

Radikální přestavbu společnosti nemůže zvládnout ten, kdo tu společnost předtím patnáct let vedl a dovedl ji do stavu, že vůbec je nutné o přestavbě hovořit (kdyby byl schopen, tak by během těch patnácti let staré problémy vyřešil a nové postupně přicházející by řešil za pochodu, takže by do stavu nutnosti radikální přestavby ani nedošlo).

Ti lidé tam ovšem nemohou zůstat a oni to určitě již nějakou chvíli vědí. To je také důvodem, kromě nervozity z vlastní naprosté bezradnosti, proč špička EU tolik tlačí Brity k překotnému postupu. Aby nebyl čas na takové zesílení tlaku na jejich odchod, který nebudou schopni ustát. Kdybych se rozhodoval jako kompetentní britský zástupce, vyčkal bych, zda pro jednání protistrany již na podzim nebudou jmenováni úplně jiní lidé. Osobně tomu dávám čas do konce roku. A potom může nastat úplně odlišná situace. VB vůbec nemusí odejít, ale může nakonec účinně spolupracovat na nové koncepci OES - Organizace evropských států (národů?).

A do čela Perestrojky EU nějakoho kovaného neomarxistu. Jako když se Reformovala KSČ včele se souruhem Jakešem.

A ještě jedna poznámka: Jste mladší než já, ale věřte mi, že nejen z důvodu, který jsem psal ve 20:15, nýbrž i z pohledu lidí nad 45 let, kteří si pamatují, jak Jakešova skupina komoušů bláznila kolem slova "přestavba", je nadpis formulován dost nešťastně, nebo spíše velice výstižně: Případná přestavba EU má asi tak stejnou naději na úspěch jako Jakešova přestavba tehdejšího režimu.

Co je skrz naskrz prolezlé červotočem, to už přestavovat nelze. To lze jen strhnout a na zbořeništi vybudovat něco jiného.

Asi i kouzlo nechtěného, protože jako mladší člověk si ty kašpařiny kolem toho slova "přestavba" nepamatujete, takže jste naprosto nevědomky a čirou náhodou použil zcela zprofanovaného slova. Avšak ta případná přestavba EU se skutečně bude podobat té Jakešově jako vejce vejci: V obou případech hodně slov, nulová šance na kladný výsledek.

Už jednou jsme se o tom my starší přesvědčili a Vy mladší to také poznáte.

Zlatá slova i z pohledu lidí pod 45, kteří tehdy jako studenti nadšeně věřili, že v Listopadu mění společnost k lepšímu... Jo a za balkóny si dětičky bolševicstických prominentů připravovaly scénáře rozdělení majetku.

Pane doktore, váš článek je příliš dlouhý, než aby měl člověk chuť ho vůbec číst. A navíc už z nadpisu je patrné, že by to bylo zcela zbytečné.

Prý "z pohledu právníka".

Ale o právní stránce věci nemá cenu hovořit ve chvíli, kdy něco spěje k naprostému kolapsu. Ve chvíli, kdy to všechno krachuje, se věci dějí živelně a neovladatelně.

Prostě současné EU spěje do stavu, že co se stane, to se stane, ale těžko můžeme předpokládat, že se to bude řídit nějakými platnými zákony.