Tohle je revoluce!

Další pokračování románu Až dozrají kdoule, jehož děj se odehrává v České republice daleké budoucnosti. Tentokrát kapitola 5 obraz 2. Čtvrtek 3. února 2084.

čtvrtek 3. února 2084

„Tohle je revoluce!“ hřímala předsedkyně vlády Laura Janda Špondrová na hosta, kterého přijala ve své kanceláři ve Strakově akademii. „Realizujeme dnes velkou reformní vizi sil pokroku – v rozsahu, který nemá v naší historii obdoby. Od základu měníme systém, měníme společnost, měníme člověka. Odstraňujeme nerovnosti, boříme stereotypy, usilujeme o harmonickou koexistenci různých kultur a skupin, chráníme a obnovujeme naše životní prostředí, zlepšujeme kvalitu života, budujeme nový férovější a udržitelnější svět. To všechno děláme z lásky k lidským bytostem, z lásky k přírodě, z touhy po spravedlnosti, z pocitu odpovědnosti vůči budoucím generacím.“ 

Podplukovník Oldřich Frolík v póze nenápadného, pokorného úředníka a odborníka, který je trochu nesvůj z takového setkání, tiše naslouchal a tu a tam chápavě přikyvoval. Jeho lehká tréma, která pro tyto účely přišla vhod, nebyla tentokrát předstíraná, protože předvolání k premiérce mohlo mít různá vysvětlení – zvláště když předchozího dne vláda odvolala dosavadního ředitele IISSB.

„K této transformaci bude muset přispět každý, každá a každé z nás,“ pokračovala Špondrová. „Simply everybody. Každá jedna, každý jeden a každé jedno z nás bude muset změnit svoje way of thinking – způsob uvažování – a hlavně svoje chování. Ne všichni tomu zatím chtějí rozumět. Ne všichni mají prst na pulzu doby. Všude narážíme na to, že lidé jsou uvelebeni ve svých neudržitelných návycích a nejsou otevřeni novému myšlení.“

Zatímco politička dál mluvila, Frolík si letmo obhlížel kancelář. Magnetem pro oči tu byla křiklavě oranžová stěna s fotografiemi osobností, které paní domu zřejmě inspirovaly. Nechyběli zde prezident Potůček, Lenin, Mao Ce-tung, Rosa Luxemburgová, Che Guevara, Gottwald, Lennon, Dalajláma, Václav Havel, Simone de Beauvoirová nebo Angela Merkelová. Většina ostatních obličejů – vesměs exotického či výstředního vzezření – byla i pro zkušeného zpravodajce nerozluštitelným oříškem.

Trochu paradoxně se ocitl v této místnosti vůbec poprvé. Oktábec byl příliš opatrný, než aby jej sem kdy zavedl. U vybraných blízkých spolupracovníků „Starý“ totiž považoval za užitečné, aby zůstávali v závětří a aby s ním nebyli nijak spojováni. Před očima vnějšího světa se s nimi důvěrně nestýkal, nebyli umisťováni na nejčelnější pozice a nebyli členy Hnutí Demokracie a Prosperity. Prozíravost této taktiky se ukázala po nástupu nové vlády, kdy řada takových spolehlivých lidí mohla zůstat na svých místech a být nadále užitečná.

„Garanty naší transformace musejí být veškeré veřejné orgány a instituce – samozřejmě včetně Integrovaných informačních služeb státní bezpečnosti,“ říkala právě premiérka energicky, čímž svého společníka rychle probrala z jeho úvah. „V těchto převratných dobách musí být IISSB pevnou zárukou toho, že bezpečnost naší země a její směřování k lepší budoucnosti nebudou ohroženy.“   

Zpravodajec se zadíval do úzkých očí orámovaných červenými obroučkami, které nyní patrně vyčkávaly na jakousi první reakci. Záhy je viditelně potěšil, když zvolil oslovení „soudružko předsedkyně“. Věděl, že na režimem prosazovaný obnovený titul, který se zatím mimo prostředí vládního hnutí vžíval jen pomalu, si šéfka exekutivy velmi potrpí. Nato vyjádřil přesvědčení, že IISSB je dlouhodobě vysoce výkonnou, profesionální složkou bezpečnostních sborů, která je zcela loajální vůči ústavním orgánům a která stojí mimo každodenní politické střety. V posledních letech prokázala svoje schopnosti, když její poznatky vedly k odhalení a rozprášení několika radikálních islamistických skupin a k odvrácení nejméně tří teroristických útoků. Frolík zvláště připomněl úspěšnou noční razii proti islamistům na pražském Jižním Městě v listopadu 2083, kdy policie zajistila skladiště zbraní a výbušnin a zadržela na dvě desítky osob. Díky tomu se tehdy podařilo zmařit plánovaný bombový atentát v metru, který mohl mít katastrofální následky. Šlo o skvěle připravenou akci – žádná střelba, žádní zranění, teroristé úder naprosto nečekali. To vše díky přesným informacím IISSB. „Věřím tedy, soudružko, že vláda nemá důvod pochybovat o tom, že tajná služba plní svoje povinnosti svěřené zákonem, a že chystané změny ve vedení si nemáme vykládat jako projev nespokojenosti s naší prací,“ uzavřel agent.

Předsedkyně vlády rozhodila rukama: „A věříte správně, soudruhu podplukovníku. O nespokojenosti nemůže být řeč. Vláda si velmi cení dosavadní práce IISSB a nemá k ní žádné výtky. Kéž by všechny naše orgány fungovaly na podobné úrovni.“ Zakřenila se. „Mimochodem dokladem našeho uznání je, že odcházející ředitel soudruh Vávra obdrží na státní svátek 22. dubna od prezidenta republiky medaili za zásluhy. Jistě budete se mnou zajedno, že je obrovskou poctou převzít vyznamenání, právě když budeme poprvé slavit náš hlavní státní svátek na Den Země.“

Frolík stačil ve vteřině proměnit nabíhající úšklebek v souhlasné přikývnutí.

„The dog is buried somewhere else,“[1] řekla premiérka teatrálně. Zvedla se od stolu a odkráčela k oknu s krásným výhledem na Vltavu a protější nábřeží Starého Města. Potom se začala procházet po místnosti. „Jsou to vlastně právě vaše úspěchy, které nás přivedly k úvahám o tom, jak zaměstnat IISSB užitečněji. A v tomto kontextu důvody pro odvolání soudruha ředitele Vávry spočívají, jednoduše řečeno, v očekáváních, která má naplnit nový ředitel. Vývoj jde rychle dopředu a my potřebujeme v čele tajné služby někoho, kdo dovede držet tempo s duchem doby. Potřebujeme někoho, kdo pochopí, že revoluce s sebou přináší přeskupení priorit, že nemůžeme zůstávat trčet ve vyjetých kolejích, že budování nového férovějšího světa vyžaduje originální a inovativní postupy.“

Dáma v červeném kalhotovém kostýmu trvala na tom, že pojem bezpečnosti nelze na konci 21. století chápat příliš úzkoprse. Potřeba honit teroristy, mafiány a cizí špióny je sice jaksi „self-evident“ a je to moc pěkné, ale ruku na srdce, je tohle hlavní úkol pro moderní tajnou službu? Nezamrzl tady někdo u starých násilných a sexistických pohádek o Jamesi Bondovi? Nezvládne většinu z toho v pohodě policie? My dnes přece stojíme před většími úkoly. V jejich světle zůstávají nějací běžní kriminálníci s pistolkami a výbušnými pásy bezvýznamní. Pokud se dohodneme, že prvořadým zájmem státu a společnosti je transformace k spravedlivějšímu uspořádání, pak je třeba redefinovat také klíčová rizika. Ano, největší nebezpečí nahlíženo tímto prizmatem představují síly, které stojí transformačnímu procesu v cestě, které nenávidí a brzdí pokrok. Nové poslání IISSB je tedy zřejmé – je jím boj s těmito silami, nebo chcete-li boj s extrémismem, ať už se projevuje v jakýchkoliv formách.

„Čím více máme úspěchů, čím více se nám daří prosazovat naši reformní politiku, tím také narůstá odpor ve zpátečnických kruzích,“ mínila předsedkyně vlády. „Proto je nutné jejich aktivity mimořádně pečlivě monitorovat, abychom byli připraveni zavčas adekvátně zakročit. To vy moc dobře znáte z boje proti terorismu. Tohle je v bleděmodrém totéž.“ Zdvihla ukazováček. „Ale samozřejmě tento úkol je mnohem komplexnější, pokud uvážíme velikost sledované množiny lidí i druhů závadného jednání. Nenávist tryská jako gejzíry v Yellowstonu – ani se nenadějete, a vyšplouchne to na vás tam, kde to vůbec nečekáte.“

„To je bohužel hluboká pravda,“ přizvukoval s vážným výrazem Frolík.

„Jak upozorňuje výroční zpráva ministerstva pro lidská práva, rovné příležitosti a inkluzivní společnost, velkým problémem se stává třeba vegafóbie,[2] aporofóbie,[3] pornofóbie,[4] štvavé útoky odpůrců interrupcí, zesměšňování obézních bytostí, zesměšňování prokrastinace… Kam ten svět jenom spěje?“ povzdechla si premiérka a zdůraznila, že to vše jsou otázky, kterým se bude muset IISSB věnovat. Dalším ožehavým tématem je samozřejmě odpor proti některým klíčovým reformním opatřením vlády, jako je zákon o odstranění historické zátěže nacionalismu, agenda sekularizace, připravovaná nová čeština pro 22. století či pokrokové změny v rodinném či trestním právu. Jelikož tato opatření směřují k odstranění diskriminace, zajištění harmonické koexistence a obecně k ochraně lidských práv, odpor proti nim znamená de facto schvalování diskriminace, respektive zlovolné jednání směřující k potlačení lidských práv. Proto je třeba s každou rezistencí tvrdě zatočit.

„Jak jsem řekla, úkoly, které před IISSB stojí, jsou velmi komplexní. Můžete se ovšem spolehnout na plnou podporu ze strany vlády a parlamentu. O finance a lidské zdroje nebude nouze. Tajná služba bude moci také těžit ze synergie se specializovanými orgány a platformami. Přejeme si zejména, aby byla navázána úzká spolupráce s ministerstvem pro lidská práva, rovné příležitosti a inkluzivní společnost a s jeho Sítí důvěry, která, jak víte, sdružuje oznamovatele z řad angažovaných občanů, kterým leží na srdci boj s nenávistí. Zapojen bude rovněž veřejný ochránce práv, pak neziskovky samozřejmě, expertní poradní orgány vlády, různé vládní agentury a podobně.“

Špondrová se odmlčela a dlouze se zadívala na svou galerii cti. Pak se usadila ke svému pracovnímu stolu a lehce znervóznělým hlasem spustila: „Situaci jsem vám tedy předestřela. Na jedné straně naše velkolepé cíle, na druhé závažná rizika. Stojíme před problémy, se kterými se nemusela v celé šíři zabývat žádná generace před námi. A právě proto dnes potřebujeme ve vedení IISSB muže…  nebo ženu nebo jinou bytost, která vidí dál a která… která..., jak to říct…“

Frolík si dovolil političce, jež hledala vhodnou formulaci, přispěchat s nápovědou: „… která dokáže beze zbytku využít potenciál IISSB ve prospěch revoluce. Bytost, která přetvoří zpravodajskou službu ve spolehlivý nástroj sil pokroku. Bytost, která zajistí, že tato služba bude dál šlapat jako dobře namazaný stroj a přitom bude zapřažena do plnění úkolů nové doby.“

„Oh, no tedy!“ vydechla Špondrová. „Vy mi přímo berete slova z úst. Mohl byste pro mě psát projevy.“         

Frolík se skromně usmál.

„Anyway, mám pocit, že už jsme takovou bytost našli,“ řekla předsedkyně vlády nasládle. Naťukala cosi ve svém počítači a četla: „Pracovitý, výkonný, inteligentní, bystrý, svědomitý, přizpůsobivý, organizačně schopný, v kolektivu oblíbený, nebyl členem HDP, nezavdal si s minulým režimem, nezastává extrémistické názory, nebyl trestán, nebyl kárně postižen, a tak dále… Tak se to o vás píše v našich záznamech. Dále tu stojí, že za úspěšné vedení protiteroristického zpravodajství od roku 2079 vděčíme především vám… včetně toho Jižního Města loni… and so on, and so on. A navíc, jak jsem se právě přesvědčila, velmi dobře chápete, co se od nového ředitele očekává.“

Napřímila se a zatvářila se významně: „Abych to zkrátila: Soudruhu podplukovníku, jsem připravena navrhnout Ústřednímu výboru Aliance Progress vaše jmenování jako nástupce soudruha Vávry. Všechny formality, jako je projednání ve sněmovně, můžeme sfouknout během pár dnů. Příští středu vás vláda jmenuje. Pak taky obratem zajistíme povýšení, to se rozumí.“ Sepnula ruce za krátce ostříhanou hlavou. „Samozřejmě vám dávám čas na rozmyšlenou, na projednání s vašimi blízkými. Ale možná už teď můžete naznačit, jak se k této nabídce předběžně stavíte. Myslíte, že budete schopen převzít tuto velkou odpovědnost? Budete to vy, kdo – vašimi slovy – využije potenciál IISSB ve prospěch revoluce?“

Frolík si odkašlal a pomalu se sebe vysoukal řeč, kterou měl pro tuto – méně pravděpodobnou – eventualitu dobře připravenou. Musel do ní namíchat trochu milého překvapení, trochu radosti z povýšení, trochu vděčnosti, trochu skromnosti, ale i trochu zdravého sebevědomí. To vše se slušelo korunovat pěkně padnoucím citátem prezidenta Potůčka: „Laťku vysoko a odvahu jednat – to je to, co potřebujeme. I v těch nejtěžších úkolech, které nás čekají, nesmíme ochabovat, musíme jít dopředu, stále rychleji a rychleji, musíme živit své ambice. Příznivý vítr, který nyní vane, nebude trvat věčně.“

„Já jsem hned věděla, že my dva se dohodneme,“ zašvitořila s nehraným potěšením předsedkyně vlády a spěchala podat budoucímu řediteli ruku. Poté s uvolněným výrazem odběhla do sekretariátu, kde objednala dvakrát „drink“.

Vrátila se a řekla: „Hned na zítřek vám domluvím schůzku s Robertem Zachariášem. Trochu se navzájem oťukáte a on vám vysvětlí, jaká je jeho rámcová představa o té budoucí spolupráci a všech těch synergiích…“ Zvážněla a ztišila hlas. „A taky vám zadá první důležitý úkol. Taková moc ožehavá věc. Týká se to sanačních prací podle denacionalizačního zákona. Jsou tam nějaké úniky informací. Na magistrátu nebo jinde máme nějakého červa – pche, piece of shit –, nebo jich je víc, co pouští ven důvěrné informace. Minulý týden z toho byl průser jako vrata. Určitě jste viděl ten článek v novinách s tím mladým soudruhem a tou sochou. Celou naši práci to staví do špatného světla. Musí se tomu rychle učinit přítrž.“

To už klouček v těsných nohavicích nesl na tácu dva temně hnědé nápoje s paraplíčkem. Hostitelka zpravodajce poučila, že jde o bezlaktózový veganský koktejl s příchutí čokolády. Pokusil se o přívětivý úsměv.

„Dnes začíná nová éra IISSB. Spoléhám na vás, soudruhu,“ pronesla předsedkyně vlády slavnostně, když se chopili sklenic. Frolík uctivě sklonil hlavu a potom váhavě ponořil rty do kalné tekutiny.

[1] Angl. Pes je zakopán někde jinde.

[2] Též vegefóbie = nenávist / odpor k vegetariánům a veganům.

[3] Nenávist / odpor k chudým lidem.

[4] Nenávist / odpor k pornografii.