O stálosti a pomíjivosti v době koronaviru

K anketní otázce IVK „Moderní svět ve světle koronaviru. Je tolik jiný než dřív?“ Bylo vše staré překonáno a je dnešní společnost unikátní?

V každé generaci napříč dějinami najdeme bezpočet těch, kteří svou dobu považují za jedinečnou, nevídanou, velevyspělou a sami sebe za vývojově vyšší druh, než byli jejich předkové. Trvalý výskyt tohoto náhledu na život však jen potvrzuje pravdivost slov starozákonního Kazatele: „Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.“

Komu je dáno během let odrůstat z povrchnosti, nepokory a sebestřednosti, ten bude klást stále větší důraz na jevy a hodnoty, které zůstávají během věků neměnné. Pochopí, že život nestojí na pomíjivostech, ale na věcech, o nichž by mohl hodiny rozmlouvat se svým prapradědečkem nebo praprapraprababičkou, a jejichž obraz najde už v biblických příbězích a příslovích právě tak jako třeba v Shakespearovi nebo v Chestertonovi.

K poznání toho, na čem opravdu záleží, mohou vést jednak události krásné a šťastné, jako jsou ty, o jejichž nadčasovosti se zpívá v písni As Time Goes By. Jindy nás tvrdě poučí osobní i celospolečenské krize, strasti, nesnáze, klopýtnutí. Pokud nám i takové neblahé situace pomohou otevřít oči, pak jsme si z nich dokázali vzít to dobré.

Odpověď na anketní otázku Newsletteru Institutu Václava Klause, březen 2020

(Přesné znění otázky: Často slýcháme, jak je dnešní svět jiný a unikátní a jak dramaticky se vše liší od minulých dob. Jak vše staré bylo překonáno a jak je dnešní společnost moderní a jiná. Do jaké míry se podle Vás ve světle současné epidemie koronaviru ukazuje takový pohled jako pravdivý, nebo navzdory představám o „moderním světě“ zůstává podstata života, motivy a vzorce našeho chování v mnohém neměnné?)