Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zítra už bude všechno jinak - kapitola 4 (obraz 1)

12. 07. 2017 21:12:00
První obraz čtvrté kapitoly románu na pokračování z daleké budoucnosti České republiky. Čtvrtek 18. ledna 2085, časné ráno.

čtvrtek 18. ledna 2085, časné ráno

Bylo mrazivé lednové ráno, chvilku před šestou. Obloha temná jako uprostřed noci. Na náměstí Lidských práv v srdci Prahy se hustě snášel sníh. Vítr, který se valil od Vltavy po třídě Tolerance, roztáčel sněhové vločky do působivých vírů. Dvě hodiny do rozbřesku – čas zrovna tak na popravu. A vskutku něco na ten způsob se konat bude! Popravčí stroj, kati i odsouzený už jsou na svém místě.

Skupinka dělníků kolem pojízdného jeřábu čeká jen na pokyn a vše může začít. Stavbyvedoucí netrpělivě podupává ve sněhu a visí očima na mladíkovi v barevném kulichu, který akci řídí. Je to Tobias Urban, někdejší progresivní aktivista, kterého politické změny vynesly až na místo šéfa politického odboru pražského magistrátu a do městského výboru strany. Dívá se na hodinky a pečlivě odpočítává minuty do šesté. Je naprosto nezbytné na vteřinu dodržet noční klid. Zákon a pořádek především! Zvláště když konečně vládnou nové zákony a nové pořádky.

Odstranění pomníku Josefa Jungmanna bylo naplánováno na brzkou ranní hodinu a termín nebyl veřejně ohlášen. To proto, aby vše proběhlo hladce bez nejmenšího rozruchu. Když byla koncem předešlého roku strhávána socha Masaryka na Hradčanech, nesešli se zde jen uvědomělí stoupenci pokroku, ale také několik desítek demonstrantů. Vláda a magistrát si nepřály, aby další „sanační práce“ v rámci provádění zákona o odstranění historické zátěže nacionalismu narušovali „extrémisté“, a tudíž byl zvolen obezřetnější postup.

Pro Urbana zvyklého na teplo a pohodlí a vstávání kolem deváté, byl jeho dnešní úkol krutý. Na nohou ho ovšem drželo vědomí, že se obětuje pro noble cause.[1] Uvádět v život klíčový reformní zákon tolik potřebný pro harmonickou koexistenci lidských bytostí je přece velká challenge[2] a velká odpovědnost. Probíhají tu dějinné procesy, které stojí na počátku budování nového spravedlivějšího světa a nového člověka, a on může být přitom. Yes indeed![3]

Pět, čtyři, tři, dva... Je právě šest. Urban, rozechvělý šimravým napětím, dává stavbyvedoucímu zelenou. Ten křikne na svoje muže: „Hadi başlayalım![4] a dílo zkázy může začít.

Zákon hovoří jasně a neúprosně. Veřejná prostranství musí být do 31. prosince 2087 oproštěna od veškerých ostentativních symbolů nacionalismu – názvů, pomníků, pamětních desek apod. Za provedení zákona jsou odpovědné obce, které musí přijmout časově rozfázované akční plány, jež podléhají aprobaci ministerstva vnitra.

Zatímco dělníci kmitají kolem pomníku, mladý funkcionář si ke své velké nevoli všimne hloučku lidí za zátarasem u kláštera františkánů. Jsou to asi dvě desítky vesměs postarších občanů důstojného vzezření. Někdo drží státní vlajku, jiný velký transparent: „HANBA KULTURNÍM BARBARŮM!“ Ozývají se výkřiky „Hanba!“, „Vandalové!“, „Styďte se!“.

„Kurva, kurva, kurva!“ zakleje Urban. Kde se tu najednou vzali? Jak se to mohli dozvědět? Tohle byla přece utajovaná informace! Kdo to prásknul? To musel být někdo z magistrátu. „Typickej českej bordel. Tady se všechno vykecá! Žádná úcta, vole. Kurvy bonzácký!!! Za tohle někdo šeredně zaplatí! Šeredně.“ Tohle se musí vyšetřit. Budou padat hlavy. To je to, že jsme pořád neprovedli důslednou očistu od starých struktur. Exponenti bývalého režimu jsou dál rozlezlí napříč státní správou a škodí.

Jinak jde ale všechno jako po másle. Dělníci během pár minut laserovým drtičem vylámou sochu z podstavce a zavěsí ji na ocelová lana a popruhy. Rameno jeřábu se zvedá a bronzový kolos už se houpá ve vzduchu. „To je epický, ty vo’e! To je epický!“ mumlá sám pro sebe Urban a natočí si video na památku. Demonstranti ve smutné roli psů štěkajících na karavanu provolávají slávu Jungmannovi. Skulptura opíše za letu oblouk a s těžkým žuchnutím dosedá na korbu nákladního auta. Čeká ji cesta do nového velkokapacitního skladu, který zřídilo Státní muzeum speciálně pro umělecká díla odstraněná v rámci „sanačních prací“.

Naproti tomu sokly se v zásadě bez dalšího na místě likvidují. Mobilní ultrazvukové vibrační dekompozitory umožňují během chvíle bezhlučně rozložit kameny a zdivo na padrť. V případě Jungmannova pomníku měli dělníci za úkol předem sejmout zachovalé mramorové a žulové desky, které mohly být použity pro jiné účely. Syenitové jádro bylo rozdrceno na štěrk.

Netrvalo ani hodinu a po pomníku, který téměř 207 let tvořil dominantu náměstí, zbyl jen okolní záhon a jeho elipsovitý kamenný lem. O osudu tohoto drobného pozůstatku se teprve rozhodne v rámci umělecké soutěže o nový artefakt, který by zde měl vyrůst. Jisté je jedno: dílo by mělo souznít s tematikou lidských práv a mělo by mít hlubokou symbolickou hodnotu.

Mužík s kozí bradkou spokojeně podepisuje předávací protokol a poplácává stavbyvedoucího po zádech. Ano, s pracovníky firmy Özyurtlar İnşaat, která získala tuto obří veřejnou zakázku v Praze a ve Středních Čechách, se teď bude vídat často. V příštích týdnech nás čeká Palacký na náměstí Rovnosti – to půjde trochu obtížněji, je to pořádné monstrum, – Jirásek kousek vedle na náměstí Udržitelného rozvoje – to bude hračka, – a taky Rieger na Vinohradech v parku Multikulturního soužití... Přesné pořadí a data se určí těsně před akcí a budou podléhat utajení. Dnešní faux pas s extrémisty se už nesmí opakovat.

Jeřáb odjel a za ním se vydává na cestu nákladní automobil s velikánem národních dějin na korbě. Toho čeká poslední projížďka ulicí, která mu dvě století patřila, a o kterou nyní stejně jako o náměstí přišel. Nově se jmenuje Sociálního začlenění.

Tobias Urban se za startujícím vozem výsměšně šklebí a zvedá pravou ruku se vztyčeným prostředníkem. Ani si nevšimne, když ho při tomto gestu v detailu zachytí objektiv zkušeného fotografa. Dlouhán v plášti se potutelně usmál, hbitě odkráčel k paláci Adria a odjíždějícímu obrozenci zasalutoval.

[1] Angl. ušlechtilá pohnutka, vznešená věc.

[2] Angl. výzva.

[3] Angl. vskutku.

[4] Tur. Začněme! Dejme se do práce!

Autor: Tomáš Břicháček | středa 12.7.2017 21:12 | karma článku: 16.11 | přečteno: 381x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (III): Důvody nezdaru

Proč vlastně uprchlické kvóty skončily fiaskem? / Třetí díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

21.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 227 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (II): Splněny asi tak z 20 %

Namísto 160 tisíc migrantů se za dva roky podařilo přerozdělit jen cca 30 tisíc. / Druhý díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

18.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 21.51 | Přečteno: 601 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (I): Už to máme za pár

Uprchlické kvóty končí v září. Tedy měly by. Evropský parlament a Komise se snaží jejich časovou působnost natáhnout účelovým výkladem. / První díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

17.9.2017 v 9:00 | Karma článku: 39.09 | Přečteno: 1968 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Junckerův vítr v plachtách aneb naděje na reformu EU vyhasly

Junckerova „jednotnější, silnější a demokratičtější Unie“ nenabízí nic jiného než více centralizace a další posun doleva. Juncker a Timmermans jsou asi takoví reformátoři jako Biľak s Indrou.

14.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 42.70 | Přečteno: 3224 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Než začnete kritizovat...jak si být vzájemně oporou

když se setkávám s lidmi, kteří nemají zkušenosti s křesťanstvím, snažím se jim přiblížit funkci církve obrazem o rodině. Říkám jim, že církev může být taková svého druhu větší rodina, kde jedni druhých břemena nesou.

21.9.2017 v 12:03 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 131 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... podepsala krví

"Nemohu Ti pomoci, jednou jsem Ti dal do vínku, co jsem uznal za vhodné a nemohu nic měnit." "Alibisto!" Tohle jí ale nestačilo

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 190 | Diskuse

Jiří Babor

Vůně

Tak tohle bude asi dost provokativní, to se omlouvám ale je to tak..................................

20.9.2017 v 18:09 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 216 | Diskuse

Dita Jarošová

Roš Hašana z Jičína...

Výstava fotografií "Jeruzalém nedělitelný a věčný" cestovatele, ochránce přírody, poslance PhDr. Robina Böhnishe právě dorazila do Jičína, symbolicky včas, právě v době největšího židovského svátku, Nového roku, vysokého svátku.

19.9.2017 v 21:52 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 399 | Diskuse
Počet článků 128 Celková karma 29.66 Průměrná čtenost 1435

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se evropské integraci, kulturní válce a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.