Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Palác Europa - "nové srdce" EU

16. 01. 2017 20:00:00
Evropská unie si do nového roku nadělila velkolepý palác v Bruselu za 321 milionů eur, který se stane centrem všeho dění a "srdcem" celé Unie.

Začátkem roku byl v Bruselu uveden do provozu palác Europa, který se stává novým hlavním sídlem Evropské rady, jejího předsedy (tzv. europrezidenta) a Rady EU. Extravagantní budova připomínající obrovské vejce v kleci bude mimo jiné dějištěm unijních summitů, zasedání ministrů a expertních jednání. Bude novým středobodem rozhodovacích procesů Unie a také jedním z unijních neoficiálních symbolů (už proto, že obě zde sídlící instituce si ji ještě během výstavby daly do svého loga). V oficiálním propagačním videu je prezentována jako "nové srdce" EU.

Historie projektu a náklady

O stavbě bylo rozhodnuto v roce 2004 v rámci budovatelského étosu doby rozšíření EU o deset nových členských států a prosazování euroústavy. Dosavadní sídlo Rady – kolosální komplex Justus Lipsius s hrubou povrchovou plochou 227 278 m2 – bylo zastánci výstavby nové budovy prezentováno jako příliš malé pro širší sestavu států a nedostačující pro vzrůstající počet summitů, pro které prý v době svého vzniku nebylo vůbec projektováno. Navíc zde byla snaha najít reprezentativní sídlo pro euroústavou zamýšleného „prezidenta“ EU.

V soutěži v roce 2005 vyhrál projekt belgického architekta Philippa Samyna a jeho studia. Přípravné práce byly prováděny od roku 2008. Vlastní výstavba započala v roce 2011, tj. v době, kdy naplno propukla dluhová krize a s ní spojená úsporná opatření v mnoha členských státech, a kdy se miliardové výdaje na majestátní palác obtížně vysvětlovaly. Navíc se v mezidobí ukázalo, že budova Justus Lipsius potřebám rozšířené Unie plně postačuje a bezproblémově zvládá i organizaci summitů, které byly právě za dluhové krize velice časté. Samotný předseda Evropské rady se svým personálem by se vešel do několika kanceláří. Rozjetý vlak však už nikdo neměl sílu zastavit. Ten se tak dovalil na pozadí dalších dramatických událostí (peripetie kolem bankrotujícího Řecka, migrační krize, britské referendum) až k úspěšnému dokončení díla v okamžiku, kdy nálada v Bruselu není právě tak jásavá, aby ladila k otevírání okrasných monumentů.

Náklady stavby se nakonec vyšplhaly na 321 milionů eur, tj. asi 8,66 miliard Kč. To se může zdát jako obrovská částka, mezi výdaji na provoz unijních institucí však nejde o nijak vyčnívající sumu. Např. provoz Evropského parlamentu loni spolykal (po odečtení vlastních příjmů této instituce) 1, 686 miliardy eur, tj. asi 45,5 miliardy Kč - což mimochodem zhruba odpovídá nákladům na výstavbu tunelového komplexu Blanka. Obdobně v roce 2015 tato částka činila 1,646 miliardy eur.

Vzhled a parametry budovy

Palác ve tvaru kostky vznikl spojením rekonstruovaného bloku A areálu Résidence Palace z konce dvacátých let minulého století a rozsáhlé moderní přístavby.

Jádrem jedenáctipatrové budovy je gigantická konstrukce připomínající vejce či hrušku, která má podle oficiálního výkladu představovat lucernu. Ve večerních hodinách je nasvícena a září přes prosklené vnější stěny paláce na třídu Rue de la Loi. Vejce obklopují dvě dvojité skleněné stěny, které kolem něj vytvářejí velké atrium. To uzavírá stará budova a k ní přistavěný útlý celistvý trakt, do kterého na jižní straně vejce prorůstá.

Vejce je rozděleno na elipsovitá podlaží, která se postupně rozšiřují a následně zase zužují. Ve třech největších uprostřed jsou umístěny tři velké zasedací sály – největší z nich (ve čtvrtém patře) pro účely summitů. V ostatních jsou menší zasedací sály, společenské místnosti či místnost pro tiskové konference. V patě vejce je kavárna a přímo pod ním velká restaurace.

Dvojice vnějších prosklených stěn je pokryta nepřehlednou mozaikou 3750 recyklovaných dřevěných okenních rámů. Ty pocházejí ze všech 28 členských států, kde prý byly sesbírány při demolicích či rekonstrukcích domů. Vejce přes tuto skládanku během dne z ulice prakticky není vůbec vidět. Ukáže se až po setmění, když je nasvíceno.

Celá rovná střecha budovy je pokryta solárními panely. Navíc je zde nádrž na zachycování dešťové vody, která je používána na toaletách.

Významným prvkem budovy, zvláště v rámci vejce, je divoká barevná výzdoba, jejímž autorem je belgický výtvarník Georges Meurant. Skládá se ze sytě barevných čtverců. Jimi jsou mimo jiné pokryty stropy a husté vlněné koberce v zasedacích místnostech a výtahové šachty.

Barevné ladění mně i více pozorovatelům, s kterými jsem měl možnost mluvit, připomíná pokoj malé holčičky nebo mateřskou školku.

Hrubá povrchová plocha budovy činí 70 646 m2, tedy v porovnání asi 1/3 budovy Justus Lipsius. Vedle zasedacích sálů a dalších uvedených prostor, je zde přibližně 250 kanceláří včetně prostor pro kabinet předsedy Evropské rady, který se nachází úplně nahoře v 11. patře.

S komplexem Justus Lipsius je palác propojen dvěma lávkami pro pěší (pasarelami).

Symbolika, ideové pozadí

Od počátku výstavby se hovoří o tom, že budova má mít vysokou symbolickou hodnotu. V materiálech unijních orgánů a vyjádřeních architekta Samyna můžeme pozorovat několik linií:

Předně by budova měla odrážet koncept udržitelného rozvoje, pokud jde o užité materiály i technologie. Ten má vyzařovat např. z použití recyklovaných okenních rámů na skleněných fasádách, ze solárních panelů a nádrže na zachování dešťové vody na střeše nebo z toho, že osvětlení, vlhkost a teplota uvnitř budovy jsou prý regulovány vysoce účinným technickým vybavením šetřícím energii nebo z toho, že „konstrukce fasády byla optimalizována tak, aby bylo možné snížit množství použité oceli o 30 % ve srovnání s tradičním řešením“.

Použití starých okenních rámů z 28 států má vedle ideálu recyklace zároveň symbolizovat unijní motto "Jednotná v rozmanitosti" a "poukázat na řemeslnou zručnost a kulturní rozmanitost EU".

Zachování a restaurování historického Résidence Palace má zase vyjadřovat "upřednostnění trvalé a udržitelné architektury".

Architekt Philippe Samyn uvádí, že budova má symbolizovat to nejlepší, co evropská integrace dává. Lidé si podle něj neuvědomují dobro, které Evropská unie přináší. Fundamentální je podle něj v tomto smyslu symbolika lucerny. – Z těchto výroků by se mohlo zdát, že cílem je prezentovat Unii jako světlo, jako dobro, které (z oné lucerny) na nás všechny vyzařuje.

Samyn také říká, že chtěl vytvořit radostné místo pro setkávání. Idea byla postavit „ženskou“, pestrobarevnou („jazzy“) budovu, která bude kontrastovat s tvrdou, více maskulinní architekturou většiny budov unijních institucí.

Několik poznámek na závěr

Budování paláce Europa jsem na tomto blogu komentoval už před několika lety v článku Van Rompuyovo vejce v kleci za miliardy a hledal jsem paralely mezi tímto dílem a Ceauşeskovým palácem v Bukurešti (které nacházel také např. Benjamin Kuras).

Základní postřehy by mohly platit i dnes. Musím se nicméně přiznat, že v mezidobí v kontextu mnohem závažnějších událostí a zvláště jednání unijních institucí (v oblasti hospodářské a měnové unie, v migračních otázkách, v souvislosti s děsivými iniciativami jako je europrokurátor, uprchlické kvóty nebo kvóty na zastoupení žen ve vedení obchodních společností a další centralistické a sociálně-inženýrské projekty), jsem svůj pohled zmírnil. Neškodné marnivé rozhazování eur na výstavbu reprezentativních sídel bych unijním institucím rád odpustil, kdyby integrace jako celek vedla smysluplným směrem, a přinášela převážně pozitivní výsledky, jak tomu bylo v minulosti, než projekt zabředl do současné mnohovrstevné havárie vyplývající z přemíry centralismu a levicově-liberálního pokrokářství.

Z estetického hlediska je třeba uznat, že budova je přinejmenším originální a vymyká se nenápadité rutině ostatních sídel unijních institucí. Z některých úhlů v reálu vypadá lépe, než by se kdysi zdálo z nákresů. Jako poměrně příjemné se mi jeví atrium s vejcem pozorováno z interiéru. Velmi negativním dojmem na mě naopak působí "infantilně-femininní" (jak by se dala nazvat) barevná výzdoba, která je dost rušivá, až znervózňující.

Zajímavé je zamyslet se nad oficiálně prezentovanými směry zamýšlené symboliky budovy a porovnat je s ideovým zaměřením historických monumentálních staveb jednotlivých evropských národů, jako je např. naše Národní divadlo. Jestliže Unie staví primárně na konceptu udržitelného rozvoje, jednotě v rozmanitosti a prezentaci sebe sama, myslím, že to naplno ukazuje, že na tomto základě je budování společné evropské identity, natož občanství těžko představitelné.

V každém případě je palác Europa stavba, která stojí za shlédnutí.

Toho, kdo právě nemá cestu do Bruselu, lze odkázat na následující propagační video, které vše podstatné zachycuje:

Autor: Tomáš Břicháček | pondělí 16.1.2017 20:00 | karma článku: 16.60 | přečteno: 799x

Další články blogera

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (III): Důvody nezdaru

Proč vlastně uprchlické kvóty skončily fiaskem? / Třetí díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

21.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 227 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (II): Splněny asi tak z 20 %

Namísto 160 tisíc migrantů se za dva roky podařilo přerozdělit jen cca 30 tisíc. / Druhý díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

18.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 21.51 | Přečteno: 601 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (I): Už to máme za pár

Uprchlické kvóty končí v září. Tedy měly by. Evropský parlament a Komise se snaží jejich časovou působnost natáhnout účelovým výkladem. / První díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

17.9.2017 v 9:00 | Karma článku: 39.09 | Přečteno: 1968 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Junckerův vítr v plachtách aneb naděje na reformu EU vyhasly

Junckerova „jednotnější, silnější a demokratičtější Unie“ nenabízí nic jiného než více centralizace a další posun doleva. Juncker a Timmermans jsou asi takoví reformátoři jako Biľak s Indrou.

14.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 42.70 | Přečteno: 3224 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Petr Janák

Po hedvábné stezce

Hory neznají třídní rozdíly, protekci, vztek, nenávist, štěstí, lásku zkrátka nic. Jsou čisté, nahé. Proto na ně, tak rád jezdím. Přiblížit se jim aspoň na chvilku a poznat sám sebe. Ne nadarmo se říká, že hory ukáží charakter.

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.25 | Přečteno: 149 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 10.86 | Přečteno: 159 | Diskuse

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 26.81 | Přečteno: 982 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 10:V BARGUZINU vycpané hlavy losů a též "báťuška" STALIN

"Tady to bylo, tady přebrodili řeku Barguzin", říkám si ráno při četbě knihy "Dlouhá cesta", dle níž natočen film "Útěk ze Sibiře" o utečencích ze sibiřského gulagu. "A my jsme teď tady, svobodní, i když ženatí, není to nádherné?"

20.9.2017 v 7:55 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 198 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 9:"V létě vozím turisty,v zimě basy s vodkou",říká JUDR Č.

Po devítihodinové plavbě na škuneru Volnyj napříč Bajkalem se při ústí velké řeky Barguzin ubytováváme u pohostinné rodiny Černovových, dostáváme masívní večeři a s chutí vstupujeme do očistné ruské baně i s březovými metličkami.

19.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 245 | Diskuse
Počet článků 128 Celková karma 29.66 Průměrná čtenost 1435

Právník se specializací na právo Evropské unie a mezinárodní právo soukromé. Publicista věnující se evropské integraci, kulturní válce a příležitostně dalším tématům. Osobní stránky: http://www.cs-retromusic.net/brichacek.htm



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.