Zítra už bude všechno jinak - kapitola 3 (obraz 1)

První obraz třetí kapitoly románu na pokračování z daleké budoucnosti České republiky. Čtvrtek 23. dubna 2082, dopoledne.

čtvrtek 23. dubna 2082, dopoledne

Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Turecké republiky v ČR Toprak Gündogdu byl zkušeným profesionálem, kterého jeho téměř třicetiletá praxe naučila všemu, co diplomacie pravidelně vyžaduje. Mezi takové kvality patřila i dávka hereckého umu a dokonalá schopnost sebeovládání. Kdykoli měl postarší beyefendi[1] reprezentovat svou zemi, dokázal vyladit výraz i gesta podle potřeby a zapůsobit na svůj protějšek jako příjemný a vnímavý společník. Nejinak tomu bylo onoho dubnového dopoledne, když v malém salónku ambasády na pražské Ořechovce za účasti Arhana Demirela a Zikriho Yilmaze přijímal tři zástupce progresivní mládežnické asociace Look forward. A že tentokrát situace kladla na jeho schopnosti značné nároky!

Hned zkraje, když vítal hosty u kulatého stolu, nasadil osvědčenou masku vlídného, rozšafného světáka. S tou překonal prvotní nápor negativních emocí z vizáže příchozích, který dále zesílil, jakmile otevřeli ústa. Adam Ditrich, spoluprezident spolku, klouček se zženštilými rysy; v proklatě přiléhavých kalhotách se rýsují komáří nožky; věk tak kolem třiceti, vzděláním sociální antropolog. Vedle něj spoluprezidentka Barbara Šafrová, snad o něco málo mladší, krátkovlasá bruneta s účesem na patku, neatraktivní sterilní zjev, nafoukaný výraz, expertka na rovnost žen a mužů, aktivistka za práva transsexuálních a transgender osob; na tričku na ploché hrudi vyniká velký nápis „LOOK FORWARD“ a pod tím menším písmem dovětek „Harmonious coexistence, Tolerance & Dialogue”. A nakonec „projektový manažer“ Tobias Urban, podivný mužík s dlouhými vlasy, plachýma očima a štětinatou kozí bradkou, věk někde kolem pětatřiceti, absolvent oboru „studia občanského sektoru“. – „Kahretsin![2] Koho to sem Demirel zase přitáhl?“ klel ambasador v duchu. V jeho nitru divoce pulsovaly nechuť, opovržení a výsměch, navenek však pro své hosty udržoval dokonalou iluzi přívětivého úsměvu a laskavých očí.

To už spoluprezident Ditrich s vážnou tváří přednáší namemorovaný text: „Look forward je komunitou lidí, kteří chtějí budovat inkluzivní otevřenou společnost založenou na vzájemném respektu, toleranci, porozumění, dialogu – společnost bez nenávisti, stigmatizace, negativních nálad, bez předsudků a stereotypů. Usilujeme o harmonickou koexistenci lidských bytostí bez ohledu na etnicitu, gender, sexuální orientaci, náboženství, věk, hendikep, stravovací návyky, příslušnost k některé subkultuře nebo jiné odlišnosti. Věříme, že soužití nositelů různých identit a kultur vede ke vzájemnému plodnému obohacení. Hledáme kreativní a inovativní cesty, které harmonickou koexistenci podporují, a angažujeme se pro odstraňování veškerých nekorektních elementů ve veřejném prostoru, které vůči tomuto cíli působí rušivě a kontraproduktivně, například proto, že mohou zraňovat či urážet. Zaměřujeme se na reflexi témat jako je rasismus, xenofobie, nacionalismus, sexismus, genderové stereotypy, diskriminace, násilí z nenávisti nebo nedostatek senzitivity vůči potřebám různých sociálních skupin.“

Gündogdu souhlasně pokyvoval. „Ano, ano. Harmonické soužití, tolerance, dialog, boj s nenávistí a xenofobií, to jsou silná témata současnosti – témata, která nás spojují. Velmi si vážíme toho, že si je bere k srdci právě vaše mladá generace. Děláte své zemi dobrou vizitku.“

Zástupci LF se při velvyslancově chvále dmuli pýchou jako pávi. Spoluprezidentka však záhy svraštila obočí. „Bohužel takoví jako my nejsou zdaleka všichni, vaše excelence. Kolem nás je pořád příliš mnoho omezenosti, nevzdělanosti, neinformovanosti. I mezi našimi vrstevníky se často setkáváme s nepochopením, karikováním a urážkami! Dosavadní pravicové vlády seděly se založenýma rukama a nedělaly vůbec nic. To se musí změnit. S nenávistí a netolerancí se musíme rychle vypořádat. Potřebujeme zmobilizovat školství, policii, státní zastupitelství, soudy, veřejná média. Musíme změnit zákony, školní osnovy, televizní programy, kulturní vzorce… Všechny síly je třeba zapojit do pozitivní převýchovy společnosti. Teprve pak se všichni budou dívat dopředu jako my z LF.“

„Ano, potřebujeme novou výchovu mladých lidí, která vymýtí předsudky a stereotypy, která nás naučí přijímat odlišnosti jako příležitosti k poznání nové zkušenosti a obohacení našeho dosavadního přístupu ke světu, jako prostředek k rozvíjení skutečně rovných příležitostí všech lidských bytostí,“ dodal Ditrich.

Aby diskuse nezabrousila do příliš abstraktních rovin, v nichž by turečtí diplomaté nebyli schopni držet krok s absolventy tuzemských humanitních oborů, Demirel stočil řeč ke konkrétním projektům Look forward, které zaznamenal na globalnetových stránkách asociace i v médiích. Projektový manažer v reakci na to krátce představil několik proběhlých, aktuálních či plánovaných kampaní proti nenávistným projevům a nekorektním výrokům na globalnetu, proti soutěžím krásy či proti nevhodným televizním programům. Poté se o poznání nadšeněji a zeširoka rozpovídal o projektu „Rename!“, vlajkové lodi LF, který byl zřejmě jeho „dítětem“. Šlo o dlouhodobé tažení za odstranění „závadných“ názvů veřejných prostranství a za jejich nahrazení v duchu požadavků moderní doby. Problematická jsou ta jména, jež odráží dědictví nacionalismu, válek, hegemonie křesťanství, nebo která mohou jinak narušovat harmonické soužití různých skupin obyvatel. Je také vhodné odstranit historizující názvy, které již nemají co říci ve vztahu k dnešní realitě. Při výběru nových označení je třeba zohlednit kritéria multikulturního soužití, genderové korektnosti a další aspekty harmonické koexistence.

„Tak to se podívejme. Moc zajímavé,“ řekl Gündogdu bubnuje prsty do stolu. „A můžete uvést nějaké příklady tady z Prahy, čeho by se to mělo týkat? Nějaká místa, co bychom mohli znát…“

„Jasná věc,“ zahlaholil Urban. „Jsou toho tuny. Tak třeba Národní třída, ulice 28. října, Jungmannovo náměstí, Jungmannova ulice, Jiráskův most, Palackého náměstí, Mariánské náměstí, Křižovnická, Dušní, Vítězné náměstí, Dukelských hrdinů, Lidická, Riegrovy sady, Havlíčkovy sady, Fügnerovo náměstí …“ Chrlil dál názvy, dokud ho velvyslanec decentně nepřerušil: „Počkejte, příteli, počkejte. Nemáte něco odsud z nejbližšího okolí, abychom si to lépe představili?“

Zareagoval Ditrich s agilním výrazem třídního primuse: „Vidíte, pánové, když jsme šli dnes k vám, zrovna jsme o tom mluvili! Shodli jsme se, že tady je to náhodou dost dobré. Ořechovka je v podstatě čistá, všechno korektní, v pohodě, až na jednu nepříjemnou výjimku, totiž ‚Macharovo náměstí‘. – Tedy pochybnosti by mohla vzbuzovat také ‚Dělostřelecká‘ a ‚Pevnostní‘, protože to zní moc militaristicky, násilně, ale to snad aspoň prozatím můžeme nechat stranou. – Hlavním problémem je Machar. Ten bude muset pryč a pak bude všechno okay.“

„Jako nejlepší řešení doporučujeme vrátit se k názvu náměstí Na Ořechovce, co se používal na začátku. To je neutrální, naprosto korektní po všech stránkách,“ doplnila Barbara Šafrová.

„A kdo to vlastně byl ten … Maharr?“ zajímal se velvyslanec.

„Ále, jeden nacionalistický básník a pisálek z konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století, co měl blízko ke krajní pravici,“ odpověděl mužík s kozí bradkou. „My z LF považujeme samozřejmě za naprosto neudržitelné, abychom na konci 21. století měli v Praze pojmenováno náměstí po takovém šovinistickém, extremistickém dinosaurovi! Tím hůř právě tady ve čtvrti plné ambasád. Jenom ukazujeme světu svoji příšernou omezenost.“

„Přesně tak!“ souhlasil s kolegou spoluprezident spolku. „Je to skutečně politováníhodné. Můžete nám věřit, pánové, že nás to hrozně mrzí a zneklidňuje. Spoustu věcí se v minulých letech zanedbalo, zatímco na Západě šli rychle dopředu. Ale teď se věci konečně dávají do pohybu i u nás! Po volbách se všechno změní. Aliance Progress udělá s těmito rezidui minulosti krátký proces. A ani tenhle poeta už tady dlouho strašit nebude.“

Demirel s lehce pobaveným úsměvem poznamenal: „Nu, konečně kdo jiný než básníci by měl mít pochopení pro pomíjivost času?“

Ditrich za přizvukování svých kolegů následně ostře zkritizoval éru vlád Hnutí Demokracie a Prosperity. Ty podle něj nejenže byly zkorumpované, ale hlavně zcela ignorovaly otázky sociálního pokroku. Mimo jiné nedostatečně reflektovaly potřeby harmonické koexistence většinového obyvatelstva s přistěhovalci z jiných náboženských a kulturních okruhů. Ditrich ujistil velvyslance, že po volbách, až se moci ujme pokroková levice pro 22. století, vše bude fungovat naprosto odlišně. Vůči zájmům a sentimentům těchto komunit bude konečně přistupováno s maximální mírou vstřícnosti tak, aby se v Česku mohli jejich příslušníci cítit skutečně doma.

Velvyslanec na to opatrně opáčil: „Víte, drazí přátelé, nám jako zastupitelskému úřadu cizího státu nepřísluší komentovat vnitropolitickou situaci v hostitelské zemi. Spolupráce s politickou reprezentací vaší země ve věcech potřeb turecké komunity od počátku programu přísunu našich pracovníků v roce 2067 byla vždy korektní. Všechny problematické situace byly řešeny dohodou k oboustranné spokojenosti.“ Odmlčel se a věnoval hostům povzbudivý úsměv. „Samozřejmě vnímáme signály ohledně vývoje nálad a možné změny politické konstelace po nadcházejících volbách. V tuto chvíli nelze předjímat výsledek. Můžeme říci ovšem tolik, že sledujeme se zájmem, že program nejsilnější opoziční formace obsahuje prvky, které by mohly vést k posunutí společného úsilí ohledně harmonického soužití na ještě intenzivnější úroveň.“

Demirel nato jakoby na okraj poznamenal, že Look forward má zřejmě k Alianci Progress blízko. Spoluprezident Ditrich mu horlivě dal za pravdu a konstatoval, že navíc mnoho kolegů z LF má členskou legitimaci Aliance. To je i případ všech tří přítomných prominentů spolku. Vytáhl z dokladů červenozelenou kartičku a zamával s ní nad hlavou. Potom dodal: „Look forward má ve straně blízko k nejprogresivnějším proudům kolem zelené frakce. Naším velkým spolupracovníkem a vzorem je Robert Zachariáš, jestli vám to jméno něco říká.“

Demirel si pročísl prsty knír tam a zpět. Médii opěvovaný lidskoprávní, genderový a environmentální aktivista, blízký spolupracovník a spojenec vůdkyně opozice Špondrové, který se tolik angažoval v oblasti práv etnických menšin a cizinců žijících v ČR, nebyl pro ambasádu a MIT zdaleka neznámou firmou. „Jistě. O panu Zachariášovi už jsme slyšeli mnoho dobrého. Takže vy se s ním znáte?“

„Velmi dobře,“ odpověděla hbitě Barbara Šafrová a v očích měla zvláštní lesk. „Robert je úžasný člověk. Tolik mu leží na srdci spravedlnost! Vizionář, idealista, ochránce slabých, člověk s revolučním zápalem. Nesmiřitelný bojovník proti bezpráví, diskriminaci, xenofobii, netoleranci, korupci… prostě proti všemu zlu. Nebojí se do toho říznout. Je jednoduše cool! A taky je totálně genderově v pohodě.“

„Robert aspiruje na post ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a inkluzivní společnost, který nová vláda zřídí,“ dodal spoluprezident Ditrich. „Mimochodem je další mizernou vizitkou dosavadních pravicových vlád, že takový významný post v nich chyběl. No, nic. Každopádně Robert jako ministr bude nejlepší zárukou toho, že se těmto klíčovým otázkám bude věnovat náležitá pozornost.“

Gündogdu s Demirelem si cosi špitli a pak velvyslanec řekl: „A myslíte, že by bylo možné, abychom se s panem Zachariášem takto přátelsky sešli na kus řeči jako s vámi a navázali kontakt? Moc si ceníme práce lidí, jako je on. Bylo by dobré seznámit se s budoucím panem ministrem s tak významným portfoliem.“ Pousmál se. „Mohli byste mu tlumočit naše pozvání?“

„No to by bylo úžasné,“ vyjekla spoluprezidentka. „Robert bude mít velkou radost. Zbožňuje setkávání se zástupci odlišných kultur. Říká, že ho to nabíjí energií.“

„Výborně,“ řekl Gündogdu. „Bude pro nás potěšením osobně ho poznat.“

„Robert si moc dobře uvědomuje potenciál Look forward,“ pokračovala Šafrová ve svém chvalozpěvu. „Ví, že jsme zásobárnou kvalitních, odhodlaných mladých lidí zapálených pro věc. Až bude ministrem, naše hvězda poletí rychle nahoru. Dostaneme se ke státním dotacím, zaujmeme místa ve veřejných funkcích, mezi vládními poradci, v expertních skupinách. Pak teprve budeme moci plně prosazovat naši agendu.“

Demirel se opět přiblížil s tichou radou k velvyslancovu uchu, načež tento s důstojným výrazem na tváři přešel k dalšímu bodu: „Přátelé, když už padla řeč na finance, měli bychom přikročit k tomu nejdůležitějšímu, proč jsme si vás dnes pozvali. Velvyslanectví Turecké republiky si dobře všímá vašeho chvályhodného veřejného angažmá – vaší neúnavné práce, kreativity, šíře působnosti, obdivuhodného nasazení, vašeho mladistvého zápalu. Asociace Look forward je skutečně ukázkou zdravého občanského vzepětí pro ušlechtilé cíle. Jak už jsem řekl, harmonické soužití, tolerance, boj s nenávistí a xenofobií, to jsou klíčové otázky dneška, otázky, kde máme společné zájmy. Z těchto důvodů jsme se rozhodli, že navrhneme vládě Turecké republiky, aby asociaci Look forward zahrnula do svého programu podpory zpřátelených subjektů v rámci neziskového sektoru v zahraničí, do programu Friends abroad – samozřejmě jen, pokud s takovým postupem budete souhlasit…“ Poté zeširoka vysvětloval podrobnosti o štědrém dotačním schématu, jež mělo pro spolek pro začátek obnášet paušální roční příspěvek na činnost, který se může v dalších letech zvyšovat podle spokojenosti administrátora s výsledky, a dále možnost získání financí na vybrané projekty. Velvyslancův úsměv se stal poprvé upřímným při pohledu na to, jak trojice mladých hostů při výkladu viditelně pookřává a neklidně se vrtí na židlích. Na závěr Gündogdu zdůraznil: „Jak tedy vidíte, program je nastaven takovým způsobem, aby motivoval ke kvalitní spolupráci. Bude tedy záležet do značné míry na vašem přístupu, kolik prostředků bude možné čerpat.“ Odmlčel se a významně se podíval do zářících očí mladých aktivistů. „Milí přátelé, teď bychom rádi slyšeli váš názor. Samozřejmě se nemusíte rozhodnout hned. Jestli…“

Spoluprezident a spoluprezidentka velvyslance ani nenechali dokončit větu a zahrnuli jej jeden přes druhého projevy nadšeného souhlasu, díků, vděčnosti a rychlými nápady, jak může být spolupráce s Look Forward pro Turky výhodná. „Primitivové a extrémisté nás teď neberou vážně, vysmívají se nám, urážejí nás, ale my nejsme jen tak někdo,“ řekl bojovně Ditrich. „My máme kontakty nejen v politice, ale taky v médiích, v akademické sféře, mezi umělci, intelektuály, občanskou společností. Demonstrace, petice, kampaně – to je naše parketa. Bude-li třeba cokoli medializovat, z čehokoli udělat veřejné téma, LF pro to může udělat hodně. Jak pokud jde o zviditelnění špatných příkladů, metoda blame and shame, tak i prezentaci těch dobrých, tedy promo akce.“

Gündogdu s Demirelem spolu pár slov turecky. Velvyslanec poté řekl: „Nu, povedeme o tom nějakou úvahu. Časem se jistě naskytnou různé příležitosti pro takovou spolupráci. Z věcí, které by si zasluhovaly pozitivní prezentaci, můžeme v tuto chvíli připomenout otevření velké Centrální mešity Merkez camii v Praze Holešovicích, které se plánuje na polovinu června. O tom jistě víte. To je myslím moc dobré téma.“

Zástupci Look forward souhlasili, že jde o skutečně výborné téma, a následně obdivně hovořili o architektonické stránce chrámu, který bude pro Prahu velkým obohacením a podtrhne její charakter pulsujícího kosmopolitního centra. Projektový manažer Urban poté navrhl, že by bylo vhodné nejen zajistit pozitivní prezentaci, ale také pečlivě monitorovat veškeré možné negativní ohlasy tohoto počinu, což jeho kolegové vzali za své. „Musíme být skutečně důslední,“ doplnil k tomu Ditrich. „Mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že zdánlivě nevinné projevy nenávisti a netolerance mohou být zárodkem děsivých a neřešitelných problémů.“ Velvyslanec spokojeně přikyvoval.

Mladí aktivisté ze samé euforie nad úspěšným vývojem jednání a z pocitu, že jsou v přátelském okruhu lidí, kteří jim rozumí, v závěru rozvázali a jeden po druhém dávali do pléna své postřehy o životě. Gündogdu vše pouštěl jedním uchem dovnitř druhým ven a nenápadně sledoval nástěnné hodiny nad dveřmi salonku. K odhodlání celou šarádu konečně utnout dospěl, když zaslechl Barbaru Šafrovou vyprávět o její dizertační práci: „… A proto se věnuji problematice imigrace do České republiky nejen jako procesu genderovanému, tedy genderem trpně podmíněnému, ale zkoumám i rovinu genderizující, tedy aktivní dopad migrace a na genderové vztahy a role. Tohle téma považuji za dosud nedostatečně…“

Velvyslanec přerušil dívčin výklad rázným zaklepáním do stolu. „Drazí přátelé, obávám se, že čas určený pro naše dnešní setkání vypršel. Rád bych s vámi setrval v plodné diskusi dále, bohužel už na mě čekají další povinnosti…“ Vidina brzkého ukončení jeho trápení ho zmobilizovala k živému a přátelskému závěrečnému slovu plnému lichotek a zdvořilostí, po kterém trojice aktivistů musela opouštět jednání s nejlepšími dojmy a načechraným egem. „A vyřiďte naše pozdravy panu Zachariášovi!“ volal Gündogdu na chodbě za odcházející trojicí.

Jakmile se vrátil do salonku, jeho obličej uvolněný z náročné masky působil otráveně a znaveně. Klesnul zpět na své křesílko u stolu a dlouze vydechnul. „Friends abroad, Friends abroad…“ nevrle mumlal k Demirelovi a Zikrimu. „Jak tohle slyším, ježí se mi všechny chlupy na těle. Haşarat! [3] Děsím se toho, co mi sem přivedete příště.“

„Co naděláme, pánové, i tohle patří k naší práci,“ řekl Demirel. „Pane velvyslanče, máte každopádně můj obdiv. To byl koncert. Nikdo jiný to neumí sehrát tak jako vy.“

Gündogdu mávnul rukou.

„Zato vy, Zikri, byste si měl trochu dávat pozor na svůj výraz. Takový podmračený morousovský škleb. Trochu nadšení do toho, chlape!“ pokračoval Demirel v dobrém rozmaru.

„Ta kočička vás moc nerajcovala, co?“ poznamenal velvyslanec bodře k Zikrimu a hlasitě se zasmál. Potom znovu vzdychnul. „Friends abroad… Ále co? Musíme se nad všechno povznést. Je to ve státním zájmu. A třeba právě tenhle potěr z dneška se může náramně hodit.“

„To bych řekl,“ souhlasil Demirel. Potom se šibalsky usmál. „Mimochodem, pánové, už jste slyšeli, jak se má správně překládat Friends abroad, zkratka FA, do turečtiny?“

Do zvědavých očí svých kolegů si sám odpověděl: „Na ústředí tomu nikdo neřekne jinak než Faydali aptallar.[4]“

Hrubý chlapský smích se nesl otevřeným oknem až do rozkvetlé jarní zahrady.

[1] Tur. gentleman

[2] Tur. sakra, kčertu

[3] Tur. sebranka, havěť, ksindl

[4] Tur. užiteční idioti (hlupáci)