Brusel chce přinést „dávku zdravého rozumu“ do sociální politiky

Podle Junckera je potřeba „dokončit sociální rozměr Evropy, který je žalostně a chudě vybaven.“ Unie prý musí přijít s „dávkou zdravého rozumu“ v sociální oblasti, protože „zdravý rozum je v Evropě rozdělen velmi nerovnoměrně."

Před dvěma lety jsem se v článku Sociální politika EU – tragikomedie na pokračování (Revue Politika č. 7-8/2013) zabýval expanzí činnosti Bruselu v oblasti sociální politiky. V závěru uvádím, že činnost Unie v těchto věcech považuji za nevábný koktejl a) těžkopádné ochranářské regulace státu blahobytu, b) vtíravých sociálně-inženýrských konstruktů moderní levice, které mají za cíl formovat „nového člověka“ a které vycházejí mimo jiné z antidiskriminačního aktivismu a feminismu, c) ambic centrálního plánování napříč kontinentem se stanovováním kvantitativních cílových hodnot u nejrůznějších veličin pro Unii jako celek (často střílených od boku, bez ohledu na specifika členských států a bez ohledu na vyhlídky splnění), d) masivního přerozdělování peněz na nadnárodní úrovni, e) bujení byrokratických struktur a penězovodů a konečně f) balastu zbytečných slohových cvičení různých unijních orgánů slepených ze směsice zavadlých frází, banálních pravd a ideologicky podbarvených deklamací.

V mezidobí se odehrálo leccos, co by stálo za zmínku – mimo jiné z nedávné doby rezoluce Evropského parlamentu o posílení postavení dívek v EU prostřednictvím vzdělávání  či ke stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2013– 2014, které jsou obě výkladními skříněmi agresivního neomarxismu. Různé další sociálně-inženýrské iniciativy, např. na poli boje proti plýtvání potravinami či za správnou životosprávu rozebírám v knize Unie blízká i vzdálená (2014).

Nyní se zdá, že uvedený nevábný koktejl může žít v očekávání další výživné příměsi. Na obzoru se rýsuje nová těžkotonážní iniciativa z kategorie a). Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se 29. září na sjezdu evropských odborářů v Paříži rozpovídal o tom, že „je potřeba dokončit sociální rozměr Evropy, který je žalostně a chudě vybaven.“ Ne, že by se dosud neudělalo nic, ale co se udělalo, prý nestačí. Komise tedy navrhne na jaře 2016 „základnu minimálních sociálních práv“ („un socle de droits sociaux minimaux“), „sanitární kordon, který obepne trh práce, aby ho lépe chránil“. Mělo by jít o minimální harmonizaci sociálních práv, kterou bude určena laťka, pod kterou členské státy nemohou jít.

Juncker prohlásil: „V oblasti pracovního práva bude v Evropě potřeba, abychom přišli s dávkou zdravého rozumu, protože víme, že zdravý rozum je v Evropě rozdělen velmi nerovnoměrně…“ Příliš konkrétní přitom nebyl. Avizoval jenom, že bude potřeba zaměřit se na „abnormality“ jako je rozmach pracovních smluv na dobu určitou, které je třeba potlačovat. Normální je podle něj smlouva na dobu neurčitou. Prohlásil také, že je třeba zajistit, „aby sociálně-tržní hospodářství zůstalo způsobem organizace našich společností, který nemůže být zpochybňován.“ Kritizoval uskutečněné kroky členských států k uvolnění pracovněprávní regulace v době finanční a hospodářské krize: „Ta divoká vůle všechno dělat flexibilnější, ta chuť zavádět flexibilitu bezmezně a bezohledně, to všechno musí skončit, protože jsme viděli, kam nás nedostatek pravidel zavedl: zavedl nás do chaosu…“ Juncker  také volal po posílení role odborů v „evropském sociálním dialogu“, respektive po renesanci jejich postavení. Dodejme, že v minulosti se opakovaně vyslovoval pro unijní harmonizaci v oblasti minimální mzdy tak, aby byla povinná pro všechny členské státy, a aby nejlépe byla vymezena určitým procentem k průměrné mzdě.

Bližší informace o Junckerem ohlášené iniciativě zatím nejsou dostupné. Jak vidno, máme se ale rozhodně na co těšit. V každém případě můžeme očekávat návrh, který se bude snažit rozšířit a vyztužit těžkopádnou konstrukci posvátného „evropského sociálního modelu“ pomocí regulace na unijní úrovni. Jde o to, aby „stát blahobytu“ expandoval i v ekonomicky liberálnějších státech, aby s ním v jednotlivých členských státech bylo možné pohnout ještě obtížněji, než doposud a konečně, aby vše měla pod kontrolou Unie.

Bohužel se opět nacházíme ve sférách, kde má Unie široké pravomoci – viz zejména čl. 153 Smlouvy o fungování EU odst. 1 písm. a) až i) ve spojení s odst. 2 písm. b) – a kde se použije „řádný legislativní postup“; spolurozhoduje Rada s Evropským parlamentem, přičemž v Radě se uplatní hlasování kvalifikovanou většinou. Jedině pokud jde o minimální mzdu, nevím, jak by Juncker chtěl prosazovat svůj sen o unijní úpravě, protože oblast odměny za práci je z příslušného kompetenčního zmocnění vyloučena.

Na konci svého proslovu předseda Komise řekl: „Nesmíme následovat ty, jejichž představivost se zastavuje v půli krátkodobého horizontu. Musíme následovat ty, kteří se snaží hledět dál. Hledět dál, ano, nevzdávat se, nedávat ruce vzhůru. Musíme mít v Evropě i v soukromém životě odhodlání a trpělivost, jíž si žádají velké ambice a velké cesty.“ Pro to hledění do dáli i pro potřebu posilování odborů, o které Juncker mluvil předtím, jsem si hned vzpomněl na postavu soudruha ředitele Dlaska z filmu Vážení přátelé ano (1989), který všude deklamoval ideologické fráze ze stranických školení. Na jednom místě říká: „My musíme vidět dál. Naší povinností je naopak vidět věci v souvislostech a posilovat vliv odborů.“ Jak vidno, uvažování a dikce někdejších československých a dnešních unijních soudruhů k sobě nemají zas tak daleko. K tomu mimochodem podrobněji v článku Jak k nám promlouvá EU (Revue Politika č. 2/2013).

Vyšlo v revue Pravý břeh   /  Text projevu ve francouzštině je dostupný zde.